Nemoci

Nejčastější  onemocnění  amadin  Gouldové.

I když se bude chovatel snažit sebevíc, čas od času bude s některým onemocněním svých chovanců konfrontován. Určit přesnou diagnózu, tedy druh onemocnění, je mnohdy složité i pro veterinárního lékaře-specialistu. Malé tělesné rozměry amadin Gouldové znesnadňují až znemožňují podrobné vyšetření, a tak se lze často orientovat především na základě zkušeností. Ani to není ale zcela bez problémů, protože klinické symptomy (příznaky) jednotlivých onemocnění jsou často velmi podobné. Bohužel léčba jednotlivých onemocnění již tak podobná nebývá a při špatném stanovení diagnózy může být i kontraproduktivní (protichůdná). Spolehlivého určení původce onemocnění (přenosného), lze nejčastěji dosáhnout až pomocí laboratorního vyšetření – trusu, krve a mnohdy, bohužel, až na základě pitvy uhynulého jedince. Laboratorní vyšetření, jak již bylo uvedeno, trvá určitou dobu, po kterou může například dojít v chovu k rozšíření nákazy (infekce, invaze). Zmiňovaná malá tělesná hmotnost guld, je nepříjemná i z dalších důvodů. Při většině onemocnění dochází ke snížení příjmu potravy a u některých chorob pak i ke zvýšení tělesné teploty, jako přirozené obranné reakce organismu. Zvýšení tělesné teploty znamená i zvýšenou spotřebu energie. Na druhé straně ale menší příjem potravy, v důsledku onemocnění, snižuje množství energetických živin do organismu přiváděných. Vzniká tak uzavřený kruh. Uvědomíme-li si, že běžná teplota astrildovitých se pohybuje kolem 40-42°C, je zřejmá rychlost a tím i energetická náročnost jejich metabolismu. Pokud není dostatečný přísun energetických živin v přijímané potravě, začíná organismus převádět na energii vlastní zásobní látky. Nejprve tuky, ale těch nebývá v zásobách mnoho. Později bílkoviny, hlavně svalovou hmotu. Obecně pak, jak již víme, při rychlé ztrátě okolo 20 % tělesné hmotnosti dochází k přímému ohrožení života. Proto byl v první kapitole (a zde znovu) kladen důraz na rychlou reakci chovatele, již při prvním podezření na onemocnění. Základem pro úspěšnou léčbu je rychlá a alespoň rámcově přesná diagnostikace onemocnění. U guld mívá řada onemocnění akutní až perakutní průběh (hodiny až několik málo dnů). Důvodem je právě zmiňovaná malá tělesná hmotnost. Tato onemocnění mohou u jiných, větších druhů (holoubci, papoušci apod. ) probíhat výrazně pomaleji. Rozdělení jednotlivých onemocnění je několik. Nejčastěji se nemoci dělí na přenosné-nakažlivé (infekční, invazní) a nepřenosná-nenakažlivá. Výrazně nebezpečnější jsou nakažlivá onemocnění, která většinou postihují více jedinců, často celý chov. Onemocnění nepřenosná, nebývají tak nebezpečná. Z tohoto důvodu se ve druhé části této kapitoly budeme více zabývat nakažlivými nemocemi. V první části kapitoly budeme ale nemoci dělit podle jiného kritéria – podle zasaženého orgánu, lépe orgánového systému. Bez rozdílu, zda jde o infekci, invazi nebo jiný typ nemoci. Je tomu tak proto, že lze snadněji stanovit první, rámcovou diagnózu, podle cíle ataku choroby. Navíc u řady přenosných onemocnění bývá zasaženo více orgánových systémů (salmonela – na-padá alimentární, ale i pohybové ústrojí apod. ).

Alimentární  ústrojí   (gastrointestinální, trávicí, zažívací)

Alimentární ústrojí je, z pohledu možnosti vzniku onemocnění, jedno z nejrizikovějších. To je dáno jeho častým stykem s vnějším prostředím – při každém příjmu potravy, vody, písku apod. Může dojít k průniku některého typu infekce, invaze, ale i k onemocněním a poruchám nenakažlivým (otravy, nespecifická gastroenteritida). Prevencí onemocnění alimentárního ústrojí je především důsledné dodržování čistoty a kvality krmiv a hlavně pitné vody. Pochopitelně je důležité dodržení všeobecných zásad zoohygieny. Potřebné je i zajištění klidu v chovu. Příznaky zasažení alimentárního ústrojí jsou poměrně typické. Po všeobecných symptomech onemocnění (nebo v souběhu s nimi) – malátnost, ospalost, se dostavují již specifičtější – průjmy, nechutenství, hubnutí, někdy i zvracení. Průjem (diarrhoea) může mít některé charakteristické znaky. Důležitá je barva. Ta může být nazelenalá až zelená, ale i do hněda, černa či červena (např. kokcidióza), žlutá až nahnědlá  (např. jiná protozoální invaze). Tmavě hnědé (kávové) zbarvení trusu je známkou krvácení do žaludku nebo dvanácterníku. Červené zbarvení trusu naznačuje krvácení do dolní partie střev nebo kloaky. Také zápach může signalizovat některé onemocnění (páchnoucí trus–cochlosomóza ap. )      

Otravy

K otravám může dojít několika způsoby. Intoxikace může nastat po podání některé jedovaté rostliny nebo její části, kterou chovatel přehlédne v zeleném krmivu. Druhou možností je kontaminace krmiva nebo pitné vody dezinfekčními, dezinsekčními nebo fungicidními či herbicidními látkami ve vyšší koncentraci. Další možností je předávkování některými léky. Dnes, když už není takový problém sehnat preparáty určené pro exotické ptáky, se toto stává méně často. Příznaky otravy mohou být průjmy, zvracení, později křeče, ataxie apod. Při podezření na otravu by měl chovatel postupovat rychle. Často ale bývá pomoc neúčinná. Pokud došlo k otravě, lze se pokusit o aplikaci silného čaje z řepíčku (inaktivuje některé organické jedy a těžké kovy). Většinou ale při otravách bývá prognóza nepříznivá.

Nespecifická gastroenteritida.

Nespecifický katar alimentárního ústrojí je velmi častým onemocněním v chovu amadin Gouldové. Primární příčinou může být jednak prochladnutí (hlavně u mláďat), nebo působení stresu.
U prochladnutí je situace celkem jasná. U nevylétlých mláďat se objevuje hlavně při sezónním chovu v zahradních voliérách, pokud přijde chladnější perioda. Mladí ptáci, kteří nemají ještě zcela funkční termoregulační systém a ani opeření, lehce prochladnou, zvláště pokud jsou ve věku, kdy je již rodiče přes den nezahřívají (5-7 den). Nejprve vzniká tento zánětlivý proces ve střevech nebo ve voleti (měkké vole). Pokud chovatel včas nezareaguje a nepřemístí mláďata do prostředí s odpovídající teplotou, dojde téměř vždy k úhynu. Po přemístění rodičů s mláďaty obvykle postačuje aplikace bylinných čajů nebo extraktů (heřmánek, máta, řepíček) a zajištění klidu. Gastroenteritida způsobená stresem je  častým problémem především  u vystavovaných amadin Gouldové(častěji), ale objevuje se i po transportech, při vyšší zátěži (fyziologické) apod. O tom, co vlastně stres je jsme již psali, ale domnívám se, že gastroenteritida tohoto typu je problémem, který zasluhuje větší pozor-nosti. Považuji tedy za vhodné alespoň rámcově osvětlit působení stresu, jako spouštěcího mechanismu (ne zcela detailně, protože na to v této publikaci není dostatek prostoru). Primárně stres působí na nervovou soustavu. Cílem je hypotalamus. Následně pak hypofýza (podvěsek mozkový). Hypofýza, jako nadřazená endokrinní žláza (žláza s vnitřní sekrecí) pak spouští obrannou reakci. Pomocí svých hormonů aktivuje nadledvinky k produkci jejich korových hormonů. Ty začínají zvyšovat výrobu kortikoidních hormonů (adrenalin) a zároveň dochází k jejich zvětšení. Působením těchto hormonů se zrychluje metabolismus a stimuluje se srdeční činnost. Naopak se snižuje produkce žaludečních šťáv, která vede i ke snížení produkce trávicích enzymů (slinivka, játra). Hormony nadledvinek výrazně podporují katabolismus bílkovin (rozklad na jednodušší látky), aby tím organismus získal pohotovostní energii pro případ nouze. V první fázi se zvyšuje produkce obranných (imunologických)látek, která ale záhy klesá, protože dochází k vyčerpání „surovin“ potřebných k jejich syntéze (aminy, vitamin C apod. ). Tím velmi rychle klesá imunitní reakce a celková obranyschopnost organismu. Vzhledem k faktu, že 60-70 % imunitních buněk je umístěno ve střevech, postižení této části je nejmarkantnější. Jakýsi „ochranný film“ tvořený bílkovinou, který ochraňuje stěnu střevní před přímým kontaktem s bakteriální mikroflórou je zeslaben nebo „proděravěn“. Bakterie tak mohou procházet až ke stěně střeva, kterou dráždí. Jednak ještě znesnadňují trávení, nedostatečnou produkcí žaludečních šťáv a trávicích enzymů, už tak fungující pouze omezeně a jednak mohou způsobit krvácení do střev. Předrážděním stěny střeva vzniká také nebezpečí průchodu bakterií do krevního oběhu a celkové septikémie organismu(otrava krve). Tu mohou způsobit i bakterie, které jsou za normálních okolností indiferentní (E. coli). Při snížení imunitní reakce může dojít také k přemnožení uvedených indiferentních bakterií nebo uchycení patogenních bakterií (Salmonella). K tomu napomáhá i změna pH ve střevech. U ptáků má toto prostředí za normálních okolností mírně kyselou reakci. V důsledku nedostatečné produkce žaludečních šťáv se může měnit na neutrální až mírně zásaditou a tím připravit vhodné prostředí pro uchycení patogenních zárodků (většinou špatně snášejí kyselou reakci prostředí). Naopak dochází k ústupu užitečné střevní mikroflóry, která napomáhá trávení. Může tak vzniknout sekundární bakteriální infekce. V tom okamžiku se již původní nenakažlivé onemocnění mění v nakažlivé – infekční. Projevy a příznaky jsou u nespecifické gastroenteritidy obecně stejné, jako u jiných onemocnění alimentárního ústrojí – nechutenství, průjem, hubnutí, občas pouze natrávená semena v trusu. Při stanovení diagnózy musí chovatel posuzovat stav v kontextu minulých dějů. Pokud projevům onemocnění předcházel stres, lze usuzovat právě na nespecifický katar alimentárního ústrojí (odchyt, transport, výstava apod. ). Terapie a především medikace záleží na přesném stanovení diagnózy. U nespecifické gastroenteritity je vhodné postupovat opatrně a nejprve nasadit dietu bylinné čaje či extrakty a zabezpečit dostatek klidu. Použít lze řepíček, heřmánek, mátu apod. Až pokud tato medikace nepřináší úspěch je vhodné použít preparáty na bázi metronidazolu a jen v nevyhnutelných případech nasadíme antibiotika. Jako doplňující léčbu lze s úspěchem použít probiotika nebo preprobiotika (FOS). Jak již bylo uvedeno, tento postup odpovídá kataru alimentárního ústrojí, způsobeného stresem. Pokud se zdá, že je gastroenteritida způsobena jinou příčinou, měl by být i jiný způsob terapie. Chovatel může  snížit riziko vzniku takovýchto stavů, které mohou následovat  po výstavách, burzách apod. , a to tréninkem ptáků na jejich pobyt v malých, výstavních klecích. To je ostatně důležité i z hlediska zisku bodů, protože trénovaní ptáci jsou klidnější a dostávají i vyšší bodová ohodnocení. Dostatečnou prevencí je i dobrá kondice. Důležité je, aby byla přesně stanovena příčina alimentárních problémů a následovala odpovídající medikace. Pro názornost si uvedeme schéma, které ukazuje vznik a důsledky působení stresu.

Respiratorní ústrojí  (dýchací)

Respiratorní ústrojí je z ohledu možnosti vzniku onemocnění také velmi rizikové, podobně jako alimentární soustava. I zde je to dáno jeho častou, pravidelnou komunikací s vnějším prostředím – při každém nadechnutí. Prevencí respiratorních onemocnění je především udržení hodnot mikroklima (vlhkost) na úrovni, přibližující se optimu tedy v rozmezí 45-65 %r. Dále je nutné dbát na snižování prašnosti a to jak prostředí, tak i krmiv. Příznaky jsou specifické, pro diagnózu postižení orgánového systému. Obtížné dýchání, kýchání, sípání, chrapot, prskání, ale i výtok z nosních otvorů. Specifických příznaků, potřebných pro určení typu onemocnění je málo. Záleží na chovateli, jeho znalostech a zkušenostech, aby byl schopen včas a alespoň rámcově určit typ onemocnění.     
Nespecifická tracheobronchitida.
Jinak také chovateli nesprávně nazývaná jako zánět(zápal) plic. Je právě důsledkem působení nevhodného mikroklima. Nejčastěji k tomuto onemocnění dochází při sezónním chovu v zahradních voliérách, po příchodu chladnější a vlhčí periody. Zdrojem ale může být i prašné prostředí a malá vlhkost v prostorách chovu – to platí zase více pro chovy v místnostech. Nebezpečí je skryto v otevření možnosti pro nástup sekundární bakteriální infekce, mykóz nebo invaze parazitů. V důsledku podchlazení vzniká většinou nejprve v horních a posléze i v dolních cestách dýchacích zánětlivá reakce. Následkem toho dochází k oslabení imunitní reakce. To usnadňuje průnik biologických původců onemocnění. Amadiny Gouldové jsou druhem, který má velkou vnímavost pro invazní tracheobronchitidu (bude o ní řeč dále) a právě nevhodné mikroklimatické podmínky výrazně ulehčují průnik roztočů do respiratorního aparátu. Příznaky jsou obdobné, jako u jiných typů respiratorních onemocnění. Dostavuje se malátnost, snížená pohybová aktivita, zhoršené (těžké nebo zrychlené) dýchání. V další fázi pak přichází kýchání, sípání, může docházet k výtoku z nosních dírek apod. Náchylná jsou především mláďata na hnízdech, ale i krátce po vylétnutí, staří ptáci („důchodci“) a jedinci pod zvýšenou zátěží. Dále je větší vnímavost u samic na snůšce. Pokud nedošlo k sekundární infekci, obvykle postačí úprava vnějších podmínek (teplota, vlhkost), nasazení bylinných čajů nebo tinktur (máta, jitrocel, mateřídouška apod. ) a zabezpečení dostatečného klidu. Po průniku sekundární infekce je nutná přímá medikace (antibiotika, chemoterapeutika). O tom ve speciální části.
Podobně, jako u alimentárního ústrojí, ani  respiratorní ústrojí nemusí být napadáno uvedenými typy onemocnění primárně. Protože ale vykazují i příznaky napadení respiratorního orgánového systému, uvádíme je zde všechny. Podrobněji se tím budeme zabývat v samostatné části.

Vylučovací  ústrojí

Onemocnění urologická (vylučovacího ústrojí)nebývají v chovech amadin Gouldové tak častá, jako nemoci dvou předcházejících systémů. Je to způsobeno minimálním stykem tohoto ústrojí  s vnějším prostředím. Prevencí onemocnění urologického systému je především udržování přijatelných hodnot mikroklima (teplota), dále kvalitní a čisté krmivo a voda. V neposlední řadě je potřebná i vyvážená výživa, bez překrmování ptáků bílkovinami (nebývá tak časté) a tuky (časté). Příznaky onemocnění urologického systému mají pouze málo specifických znaků. Jedním z nich je změna barvy a konzistence močové složky (ale toto se objevuje i u jiných onemocnění). Jinak tato onemocnění provázejí nespecifické symptomy – malátnost nechutenství, hubnutí apod.        
Nespecifická uronefritida.
Jde o podobný typ zánětlivého onemocnění, jako u předchozích systémů, které primárně vzniká především v důsledku podchlazení (nachlazení). Samo o sobě nebývá až tak nebezpečné, ale otevírá cestu pro vniknutí sekundární (bakteriální, mykotické) infekce. Onemocnění se vyskytuje častěji při sezónním chovu v zahradních voliérách, když se dostaví chladnější a vlhčí perioda. Objevují se příznaky především obecného charakteru – malátnost, nechutenství. Někdy má močová složka exkrementu řidší konzistenci. V extrémnějších případech se může objevit krev v močové složce. Vždy je důležité ptáky izolovat, protože nevíme, zda se nejedná o některý typ nakažlivého onemocnění. Při lehčích formách postačí k léčbě úprava podmínek vnějšího prostředí, aplikace bylinných preparátů – čaje a extrakty (lichořeřišnice, kopřiva, měsíček apod. ), klid. U těžších forem je pak třeba nasadit medikaci – antibiotika, sulfonamidy. Prevencí je chov ptáků v odpovídajícím prostředí – teplota.
D n a.
Zde se jedná v podstatě o metabolické onemocnění, ale jeho úzká spojitost s vylučovacím systémem jej řadí do této kategorie. Vlastní příčinou je zvýšení obsahu kyseliny močové v krvi. Ta nestačí být v ledvinách filtrována a odváděna z organismu. V důsledku toho se soli kyseliny močové ukládají jednak ve vnitřních orgánech, jako bělavé povlaky, a jednak v kloubech. U ptáků se objevují bolestivé otoky kloubů, které omezují jejich pohyblivost. Vnímavost k tomuto onemocnění (nadbytku bílkovin v krmné dávce) je u amadin Gouldové, ale především u jejich chovatelů, dosti velká. Nebezpečí vzniku onemocnění je u starších jedinců vyšší. Léčba je zdlouhavá a výsledný efekt nebývá nijak velký. Sestává se především z diety. Je třeba vysadit krmiva s vyšším obsahem bílkovin (hlavně živočišných) –vaječnou směs  a také omezit krmiva s vyšším obsahem tuku. V léčebné kůře je velmi dobré použít některé bylinné preparáty (urologický čaj, kopřivu, měsíček, lichořeřišnice apod. ). Lze aplikovat i humánní preparáty (Alkalit). Prevencí je zkrmování vyvážené krmné dávky, s odpovídajícím obsahem i formou bílkovin a tuků. V posledních letech má toto onemocnění sestupnou tendenci a to hlavně díky přechodu od používání klasické vaječné míchanice k suchým vaječným směsím. Ty jsou výrazně lépe stravitelné. Musíme doufat, že chovatelé budou v tomto trendu pokračovat i nadále.

Oběhové ústrojí

Z onemocnění tohoto ústrojí se mohou častěji vyskytnout onemocnění srdce (srdeční selhání), která ale často diagnostikujeme až při pitvě a to bývá již obvykle pozdě. Jejich léčení proto asi chovatele příliš zajímat nebude.
Prevencí onemocnění oběhového systému je především kvalitní a vyvážená výživa, která zabrání obezitě. Podobně jako u lidí, obezita obecně zvyšuje nebezpečí vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Příznakem může být obtížné dýchání, snížená pohybová aktivita. Jedná se tedy o obecné příznaky, které znesnadňují určení přesné diagnózy. Mimo uvedené chorobné stavy, mohou vykazovat některé příznaky onemocnění oběhového ústrojí i jiné nemoci. Ty lze ale většinou diagnostikovat až při pitvě napadeného jedince (napadení osrdečníku, srdečních svalů apod. ). Proto si je zde ani nebudeme uvádět.

Pohlavní ústrojí

Onemocnění pohlavního ústrojí se v chovech amadin Gouldové objevuje častěji. Prevencí onemocnění tohoto typu je především kvalitní a vyvážená krmná dávka a umístění ptáků do odpovídajícího prostředí (teplota, vlhkost). Příznakem je nejčastěji neplodnost (neoplozenost vajec) a nesnášivost (podrobněji se tomuto problému budeme věnovat v kapitole o reprodukci).

Neplodnost

Nejčastější příčinou neplodnosti jsou dietetické chyby ve výživě amadin Gouldové. Jednou z příčin je obezita. Zde je především na chovateli, aby upravil krmnou dávku snížením zastoupení semen s vyšším obsahem tuku, zvýšil nutnost pohybu postižených jedinců apod. Druhou hlavní příčinou je metabolická nedostatečnost některých látek – vitaminů, ale i minerálních látek. Do nedávné minulosti byl jako garant vysoké plodnosti uváděn vitamin E. Tedy bez vyšších dávek tohoto vitaminu docházelo k poklesu plodnosti. Tento poznatek byl založen na některých pokusech. Nicméně v poslední době výzkumy ukazují, že účinnost vitaminu E na plodnost není tak vysoká, jak se dříve uvažovalo. Vitamin E je především antioxidantem. Jeho funkce je tedy primárně odlišná. Podíl na potlačování neplodnosti je menší. Plodnost ovlivňuje celá řada látek – vitaminy skupiny B, selen, vápník, zinek apod. Z toho vyplývá především požadavek na vyváženou výživu, vyváženou krmnou dávku. V tomto ojedinělém případu jde o léčebná i preventivní opatření v jednom celku. Jak již bylo uvedeno, podrobněji se k této problematice vrátíme v kapitole o reprodukci amadin Gouldové, protože tato problematika si zasluhuje širší prostor.

Nesnášivost (zadržení vajíčka)

Jak již pojmenování onemocnění napovídá, jedné se o problém samiček. Ten je nejčastější při  chovu v zahradních voliérách, po příchodu chladnější periody nebo při nevyvážené krmné dávce ve které je nedostatek vápníku či vitaminu D. Příznakem je nemožnost snést vajíčko. Pozorujeme sníženou pohybovou aktivitu, malátnost, zvětšení okolí kloaky (hromadění exkrementů – v pokročilejším stádiu). Pokud nedojde k pomoci uhyne samička v důsledku celkového vysílení a následkem intoxikace zplodinami metabolismu, které nemohou v exkrementech odcházet z těla. Léčbou je, mimo případů fyziologických změn v organismu (fyziologická neprůchodnost pohlavních cest – srůsty apod. ), umístění postižené samice do teplého a přiměřeně vlhkého prostředí. Lze provést jemnou masáž břicha. Pokud nedojde k vypuzení vajíčka, můžeme do kloaky vpravit , pomocí kapátka, několik kapek vlažného oleje a znovu provést masáž břicha a kloaky. Když ani tento pokus není úspěšný, lze se pokusit o perforaci vajíčka v kloace. Tento zákrok by ale měl provádět jen velmi zkušený chovatel v nezbytně nutném případě nebo veterinární lékař-specialista. Při nekvalitním provedení zákroku může dojít i k perforaci stěny kloaky a následnému krvácení či nástupu sekundární infekce. Záleží také na tom, zda jde o vajíčko ve skořápce (časté při podchlazení) nebo vajíčko bez skořápky, pouze v papírovitých blánách(je časté při nedostatečnosti vápníku v krmné dávce). I když se podaří perforované vajíčko dostat z kloaky, takovouto samičku již většinou nezařazujeme do dalšího chovu, protože hrozí recidiva při další snůšce, která může mít těžší průběh. Pokud nemá vajíčko pevnou skořápku, jedná se o karenci vápníku, eventuelně nedostatek vitaminu D v krmné dávce. Zde je léčbou i prevencí dostatečné zásobení vápníkem a vitaminem D v krmné dávce (viz. kap. výživa a krmení).

Onemocnění  očí

Onemocnění očí se v chovech vyskytuje celkem často. Může se jednat o různé úrazy, které by měl ale vždy řešit veterinární lékař specialista a zde se jimi nebudeme zabývat. Časté jsou záněty spojivek. Prevencí je udržování čistoty a pořádku v chovatelských zařízeních. Příznakem je otok krajiny oka, výtok, zarudnutí apod.

Nespecifický zánět spojivek.

Příčinou nespecifického zánětu spojivek může být poranění, ale častěji je původcem vysoká prašnost. Dochází tak k dráždění spojivky a následnému vzniku zánětlivého ložiska. Postiženy mohou být také slzní žlázky. Tento typ onemocnění otvírá možnost vzniku sekundární infekce. Příznakem je výtok z očí, slzení, otoky v oční oblasti. Ptáci jsou málo aktivní apod. Léčbou je aplikace některého typu kapek nebo mastí (Opthalmo-septonex, Opthalmo-framykoin). Výplach lze provádět i borovou vodou nebo bylinným čajem (mateřídouška, máta apod. ). Pokud došlo k průniku sekundární infekce, je nutná aplikace antibiotik, na které původce vykazuje citlivost (viz. výsledek laboratorního vyšetření). Aplikace uvedených prostředků vyžaduje jistou trpělivost. Minimální délka léčby by měla být  5-8 dnů, alespoň 2x denně (lépe 10-12 dnů) . Prevencí je především snížení prašnosti a udržení vlhkosti v prostředí chovu na přijatelné úrovni.

Onemocnění kůže

Onemocnění kožního systému se také občas objevují. Běžně se spojují do jedné kategorie s po ruchami opeření. Dovolil jsem si tato onemocnění oddělit do dvou skupin. Kožní onemocnění vznikají jednak v důsledku mechanického poškození pokožky, jednak v důsledku zánětlivých reakcí mazových žlázek, ale i v důsledku působení biologických původců onemocnění. Prevencí je udržování prostorů chovu v čistotě, včetně snižování prašnosti. Dále v omezování možností zranění – oděrek, otlaků apod. Příznaky jsou v tomto případě jednoznačné a to poškození pokožky, eventuelně otok mazových (např. kostrční)žlázek. Léčbou je aplikace roztoků, mastí nebo zásypů. Pokud nedošlo k sekundární infikaci, používáme indiferentní masti(Infadolan), které mají za úkol zabránit vstupu infekce do poranění. Velmi dobré je používat přírodní bylinné látky (heřmánek, máta, řepíček apod. ). Pokud dojde k vniknutí sekundární infekce, aplikujeme léčebné prostředky stejných typů (antibiotika), podle citlivosti infekčních zárodků.  

Poruchy opeření

Poruchy opeření jsou u amadin Gouldové dosti častým zjevem. Mají tři základní příčiny, které se ale mohou i kombinovat. Častou příčinou jsou parazité (roztoči, čmeli apod. ). Touto skupinou se budeme zabývat později v samostatné části o parazitech. Druhou příčinou bývá škubání peří. Ať již mezi jednotlivými ptáky navzájem, tak i autodestrukce. Příčin tohoto jevu může být několik. Jednak nervové podněty (stres), které známe ale spíše z chovu papoušků. U guld je možný výskyt agresivnějšího chování v rámci sociologických (etologických) vazeb ve skupině – dominance samců, vztahy ve větší skupině při společném chovu apod. Ptáci se ale poškozují většinou navzájem mezi sebou. Je tedy otázkou, zda tento příklad spadá do uvedené skupiny. Při autodestrukci bývá hlavní příčinou zlozvyk. Opět je tato situace známější v chovu papoušků. Na rozdíl od nich, je ale terapie těchto případů u amadin Gouldové většinou neúčinná, ale na druhou stranu výskyt není příliš častý. Třetí, asi nejčastější, příčinou poškozeného opeření, jsou metabolické nedostatečnosti. Ty, ve svém důsledku mohou způsobovat i vzájemné škubání -poptávka po chybějících živinách. Pokud vypadává  ptákům (mimo období přepeřování) nepoškozené opeření nebo si toto vyškubávají, jde většinou o zevní promítnutí  metabolických poruch. Do této kategorie spadá také špatné dopeřování po celkové výměně opeření (přepeření). Příznaky poruch opeření jsou na první pohled celkem patrné – poškozené nebo chybějící peří. Léčba metabolických poruch, promítnutých do ztráty opeření je náročnější a dlouhodobější. Základní nedostatek musíme hledat v krmné dávce, která je deficitní, z pohledu látek potřebných pro tvorbu opeření (vitaminy, minerální látky, některé aminokyseliny). Na místě je dlouhodobá, ale ne příliš skoková dotace vitaminů (hlavně skupiny B), minerálních látek (síra, kyselina křemičitá). Důležitou látkou pro tvorbu opeření je jód, ale při jeho dotování musíme postupovat opatrně, protože jeho nadbytek může někdy způsobovat i vypadávání peří. Pokud jód dotujeme běžným způsobem (kalium iodati 1 ml/ litr nápoje, 1x měsíčně), nemělo by to být na škodu. Dnes je ale jód součástí mnoha multivitaminových a minerálních přípravků. V tom případě nedotujeme samostatně, ale nabídneme např. jódové kostky, kdy je příjem jódu regulován potřebou ptáka. Důležitým prvkem pro tvorbu opeření je síra, především aminokyseliny s jejím obsahem(cystin, metionin apod. ). Můžeme proto zadotovat tyto aminokyseliny některým preparátem s jejich obsahem (AMINOSOL). Při objevení této poruchy v chovu, je vždy nutné počítat s dlouhodobější léčbou. Jednotný postup také neexistuje, protože různých nedostatečností může být mnoho. Proto je úspěšnost léčby otázkou především invence, erudice a také zkušeností každého chovatele. Základem je denní dotace vitaminů  (hlavně skupiny B), rozumná dotace minerálních látek a také výše uvedených aminokyselin (alespoň 1x za týden až dva). Délka uvedené medikace se dá odhadnout pouze velmi orientačně. Obvykle se pohybuje v rozmezí 3-6 týdnů. Navíc po úpravě stavu je dobré ještě 2-3 týdny v medikaci pokračovat a až po této době začít s postupnou redukcí uvedených dotací, ale zdůrazňuji pouze zvolna. Zároveň by si měl chovatel ujasnit, co danou poruchu způsobilo, protože i z dlouhodobého hlediska, je třeba tuto látku dotovat, i když ne ve velkém rozsahu. Pokud se ptáci škubou navzájem(při jejich kumulaci v jednom prostoru), je nutné odstraňovat jedince s nepoškozeným nebo nejméně poškozeným opeřením – „škubače“, protože jsou to většinou původci problému. Zároveň ale postupujeme obdobně, jako u metabolických poruch, protože ty mohou být primární příčinou. Existují i příčiny etologické, mající původ v sociálním chování ptáků ve skupinách (rodina, hejno apod. ). Stává se, že při odchovu někdy rodiče (častěji samec) oškubou svá vylétlá mláďata. Může to být příznakem toho, že chtějí znovu zahnízdit a potřebují co možná nejrychlejší osamostatnění mláďat. V tomto případě lze jednou či dvakrát přimhouřit oko. Podobně, jako při sestavení nové větší skupiny guld, kde může probíhat souboj o dominantnější postavení. Pokud se ale u některých jedinců nebo párů situace opakuje, je lépe vyřadit je z chovu, protože chování bude mít s největší pravděpodobností stálý charakter a navíc je velká pravděpodobnost, že se tato agresivita přenese i na jejich potomky. Stejně postupujeme u ptáků samoškubačů, u kterých jde o zlozvyk. Šance na změnu je malá.

Metabolické poruchy

Jedná se o poruchy způsobené především nedostatkem některých živin v krmné dávce nebo jejich úplnou absencí. Úplná absence se označuje jako avitaminóza, částečná nedostatečnost, jako hypovitaminóza a přebytek je označován jako hypervitaminóza. V dnešní době se s těmito problémy nesetkáváme již tak často. Náš trh je dobře zásoben multivitaminovými a minerálními preparáty, použitelnými pro amadiny Gouldové a i čeští chovatelé si již zvykli na to, že bez dotací vitaminů a minerálních doplňků to jde hůře. Je to dobře především pro zdraví chovaných ptáků. S nadbytkem vitaminů se setkáváme opravdu pouze sporadicky a to hlavně u jiných druhů ptá-ků. Snad jediným nebezpečím, byť silně hypotetickým, by mohla být hypervitaminóza D. U ostatních vitaminů si jen těžko dovedu představit možnost jejich předávkování pro guldy (při normálním způsobu dávkování). Jiným problémem může být metabolismus vápníku. Chovatel by měl tento prvek často (1x za 2-4 dny) v mírné dávce zadotovat. Amadiny Gouldové jsou krmeny především zrnem, a taková dávka má nedostatek vápníku, ale naopak nadbytek fosforu. Tím může dojít k porušení rovnováhy uvedených prvků v organismu a sníží se tak hladina vápníku v krvi. Tato porucha (hypokalcémie) se projevuje ztrátou stability, opakujícími se záchvaty křečí a může končit i úhynem. Léčbou je pravidelná dotace vápníku, která nemusí být nijak masivní. Občas se může projevit i nedostatek jódu, především v chovech, kde nedochází k pravidelnější dotaci multivitaminových preparátů, které mají většinou jód ve svém obsahu. Nedostatek tohoto prvku vede ke zhoršení činnosti štítné žlázy. Projevuje se rozšířením volete, zvracením, obtížným dýcháním, hubnutím. Plně postačuje mírná dotace (např. kalium iodati 1-2 ml/ litr vody 1x měsíčně). Amadina Gouldové, podobně jako ostatní druhy australských astrildovitých mají obecně vyšší nároky na příjem jódu v KD, který je dán vyšším obsahem tohoto prvku na australském kontinentu. Dalším problémem může být obezita. O ní jsme se již zmiňovali u onemocnění pohlavního ústrojí. Ptáci chovaní v klecích vykazují výrazně nižší ohybovou aktivitu, oproti volné přírodě. Přijímají také větší množství potravy, bez nutnosti jejího vyhledávání. Obezita může vést k závažným onemocněním jater (tuková degenerace), která nezřídka končí úhynem. Prvním příznakem může být již výše uvedená ztráta plodnosti, dále mohou následovat apatie, zvracení, hubnutí, průjmy apod. Léčba je jednoduchá (alespoň v počáteční fázi). Vyřadíme z krmné dávky semena s vyšším obsahem tuku (niger, len apod. ) a to tak, že trvale. Běžnou krmnou dávku také mírně omezíme a naopak se snažíme ptáky více motivovat k pohybu, například jejich zařazením do větší skupiny. Poruch metabolismu může být celá řada, některé, např. dnu, jsme již zmiňovali výše, jiné se vyskytují pouze vzácně a jejich diagnóza je většinou možná až po pitvě (hemochromatóza). Není proto nutné s nimi chovatele unavovat.

Přenosná (nakažlivá) onemocnění.

Jak již víme, tato onemocnění mohou být způsobena viry, bakteriemi, plísněmi, prvoky nebo parazity (nematodi, čmelíci apod. ). Mimo poslední skupinu se jedná o jednoduché (často jednobuněčné) organismy.

Nemoci  způsobené viry

Virová onemocnění jsou velmi nebezpečná. Poslední dobou se občas objevují i v chovech amadiny Gouldové, ale ne ta k často, jako například v chovu papoušků. Při celoročním chovu guld v uzavřeném prostoru (místnosti), možnost nákazy ještě klesá. Léčba virových onemocnění (viróz) je možná jen u některých typů a to často pouze teoreticky. U viróz je základem prevence. Udržení stavu prostředí v kvalitních mezích, z pohledu jednotlivých ukazatelů a jejich hodnot (teplota, vlhkost apod. ). Velmi důležitá je také dobrá kondice chovaných ptáků, správná výživa s dostatkem vitaminů a minerálních látek. Tím se zlepšuje imunitní reakce organismu a snižuje možnost nákazy. I pokud k infikaci viry dojde, organismus v dobré fyzické a psychické kondici, je většinou schopen se s nákazou vypořádat sám. Na tomto faktu je postavena i léčba viróz. U některých typů je možno provést preventivní vakcinaci, ale vakcíny jsou koncipovány pro větší druhy ptáků (nejčastěji pro drůbež) a jejich použití by bylo tudíž velmi problematické. Na některé typy viróz zabírají antibiotika.

Adenoviry 

Tato čeleď zahrnuje značný počet virů, které většinou vyvolávají akutní infekci respiratorního ústrojí, ale mohou napadat i jiné orgánové systémy ptáků. Ptáky obecně napadají příslušníci rodu Adenovirus. Ohroženi jsou především velmi mladí nebo naopak staří jedinci, ptáci oslabení (stres či zvýšená zátěž). Patogenita je u virů tohoto rodu značně variabilní, a to i pokud patří k jednomu sérotypu. Onemocnění se projevuje nejčastěji v respiratorním systému – dušnost, obtížné dýchání, sípání, ale může dojít i k napadení alimentárního ústrojí – průjem. Klinicky manifestační (dobře znatelný) průběh je vzácnější. Většinou se jedná o inaparentní (bezpříznakovou) infekci. Viry jsou schopny přežívat v infikovaných tkáních latentně, bez klinických příznaků. Infikace je možná respiratorní nebo alimentární cestou. Léčba je možná pouze na základě vlastní imunitní reakce(vytvoření protilátek) a její podpory. Tomu může chovatel napomoci kvalitní výživou, nezávadným prostředím a odbouráním nefyziologické zátěže (stres, příliš časté hnízdění apod. ).

Orthoreoviry

Tyto viry jsou typické pouze pro obratlovce. Způsobují také onemocnění respiračního či alimentárního ústrojí. Často napadají játra, kde způsobují degenerativní změny. Viry mohou být izolovány i z klinicky zdravých jedinců. Léčba je možná pouze na základě vlastní imunitní reakce a její podpory.

Coronaviry

Vyvolávají akutní respiratorní onemocnění. Ohroženi jsou především mladí jedinci. Zde se onemocnění projevuje těžkými klinickými příznaky a většinou končí úhynem. Mnohdy také dochází ke změně barvy močové složky exkrementu. Léčba je možná pouze na základě vlastní imunitní reakce a její podpory.

Apoxiviry

Rod zahrnuje všechny viry způsobující neštovic, jejichž přirozenými hostiteli jsou ptáci. Vyvolávají lokální nebo celkové onemocnění. To se projevuje nejčastěji na kůži – tvorba epiteliomů nebo na sliznicích – tvorba pablán difterického charakteru. Rozlišujeme v podstatě 6 typů, ale i když toto rozdělení postihuje hostitelskou specifitu, nemá absolutní platnost. Pro astrildovité je nejnebezpečnější tzv. typ kanáří, ale ani u papouščího a holubího typu nelze vyloučit možnost přenosu. Virulentní kmeny způsobují většinou generalizovanou infekci, proje-vující se dvěmi viremickými fázemi – vznikem typických neštovičných změn na sliznicích (pablány) a na neopeřených místech (neštovičný uzlík). Při slabé infekci toto stádium nenastává. Virus se sice v játrech a kostní dřeni množí, ale ne dostatečně rychle, aby mohlo dojít ke klinické manifestaci infekce. Mimo výše uvedených příznaků se může objevit i nechutenství a hubnutí    ( v první fázi, ale i ve druhé), kdy dochází k tvorbě pablán na sliznici části alimentárního a respiratorního ústrojí, které mohou ztěžovat příjem potravy (chovatelé tyto projevy označují jako záškrt). Později se objevuje i dušnost a ztížené dýchání (také v důsledku tvorby pablán). Tento typ viru představuje určité nebezpečí i v chovu astrildovitých ptáků. Mimo běžných způsobů přenosu (respiratorní cestou, kontaktem) se na přenosu onemocnění může podílet i bodavý hmyz (komáři apod. ). Virus je poměrně odolný vůči vlivům vnějšího prostředí. Léčba je možná  na základě vlastní imunitní reakce a její podpory. Při kožních změnách (neštovičné uzlíky) lze použít některou antibakteriální mast s alespoň částečnými protivirovými účinky (Bactroban) na jejich potírání.

Influenzaviry

Do tohoto rodu patří všechny viry vyvolávající chřipkové onemocnění. Dnes tak populární vir ptačí chřipky H5N1 nevyjímaje. Jejich nebezpečnost je v silné antigenní variabilitě. Mohou tak vyvolávat epidemie až pandemie. Cirkulují mezi zvířecí a lidskou populací. Vytvářejí tím nové rekombinace. Virus se vylučuje respiratorním ústrojím a šíří se aerogenní cestou (vzduchem), ale je vylučován i trusem. Některé virulentní kmeny jsou často příčinou perakutního (velmi rychlého) průběhu onemocnění, které končí úhynem dříve, než-li se vyvinou klinické příznaky nebo patologické změny. Naopak málo virulentní kmeny se projevují pouze respiratorním onemoc-něním. Na druhou stranu je toto onemocnění v chovech astrildovitých velkou raritou a to ještě spíše daleko na východ od nás. Zvláště, pokud jsou ptáci celoročně chováni v uzavřeném prostoru (místnostech). Tak, jako je výhodou těchto virů jejich vysoká proměnlivost, musí mít i určité nevýhody, protože jinak by na zemi vyhynul život obratlovců (snad s vyjímkou ryb). Tou nevýhodou influenzavirů je jejich malá životnost mimo hostitele. Viry jsou citlivé na teplotu (nad 75°C-1 min). Během několika minut dochází k jejich inaktivaci při pH prostředí nižším než-li 5. Úplnou inaktivaci virů způsobuje i UV spektrum slunečního záření. Pokud se tedy chovatel běžně stará o čistotu ve svém chovu, používá např. biozářivky a udržuje ptáky v dobré kondici, není toto onemocnění příliš velkým nebezpečím – tedy jeho průnik do chovu. Léčba je možná pouze na základě vlastní imunitní reakce a její podpory.

Oncoviry

Způsobují onemocnění známé jako leukóza. Ta se projevuje hlavně nádorovým bujením tkání mezodermálního původu (nejčastěji na nohou, prstech, opeření). Rozdělujeme je na dvě skupiny. První způsobuje onemocnění s vysokým výskytem (až 100 %) a kratší inkubační dobou (2-4 týdny). Druhá skupina je příčinou chronického onemocnění, po delší inkubační době (4-12 měsíců) a s nižším výskytem (incidencí) – 20-60 %. Virus se přenáší kontaktně i nekontaktně. Vylučuje se hlenem z respiračního ústrojí a trusem. Viry jsou velmi citlivé k vlivům vnějšího prostředí – vyšším teplotám a kyselému prostředí. Léčba je možná pouze na základě vlastní imunitní reakce a její podpory.
Druhým typem onemocnění způsobeného oncoviry je aviární retikuloendotelióza. Virové kmeny tohoto onemocnění jsou odlišné od kmenů leukózy. Infekce způsobuje masivní proliferaci mezenchymálních buněk v játrech, slezině a okolí cév. Potlačuje také funkci T a B lymfocytů. To se projevuje imunosupresivním účinkem na tvorbu protilátek (její snížení). Příznaky nejsou příliš specifické – nechutenství, vyhublost, častý úhyn. Léčba je možná pouze na základě vlastní imunitní reakce a její podpory.

Enteroviry

Způsobují onemocnění nazývané aviární encefalomielitida. Projevuje se nervovými příznaky – ataxií, tremory (třesy) hlavy a krku. Ohrožena jsou především mláďata. K šíření dochází nejčastěji infikací vajíčka (žloutkové koule) v těle matky, ale může dojít i k perorální nákaze (virem z trusu nakažených jedinců). Léčba je možná pouze na základě vlastní imunitní reakce a její podpory.

Paramyxoviry

Způsobují onemocnění paramyxovirózu, známou také jako pseudomor nebo New Castle onemocnění. Postižen je celý organismus v důsledku poruch oběhového, respiračního, gastrointestinálního (alimentárního) a nervového systému. Pseudomor je vysoce kontaginózní onemocnění a postihuje většinou celý chov. Paramyxoviry pseudomoru jsou ve svých biologických vlastnostech značně variabilní. Jednotlivé kmeny se navíc mohou lišit v infekciozitě, patogenitě, afinitě k tkáním, schopnostech tvořit plaky a schopnostech množení při různých teplotách. Do organismu viry pronikají sliznicí horních cest dýchacích, spojivkou oka a vyjímečně i sliznicí alimen- tárního ústrojí. Z infikovaných jedinců se virus vylučuje všemi sekrety a exkrety. Šíří se přímým kontaktem a přenáší se i přes žloutkovou kouli na vajíčka a embrya. Infekce zanechává dlouhou imunitu, protože virus je imunologicky jednotný. V chovech astrildovitých ptáků se toto onemocnění objevuje pouze ojediněle. Pokud se vyskytne mívá akutní až perakutní průběh, s vysokou mortalitou ( 90, ale většinou 100 %). Přeživší jedince je pak lépe utratit, protože se prakticky vždy jedná o rezervoár viru. Nutně pak musí následovat důkladná dezinfekce chovatelského zařízení. Virus je značně termolabilní, ale vzdoruje dobře nízkým hodnotám pH (inaktivuje se až
při pH 3). Příznaky nejsou specifické, spíše obecného charakteru – průjmy, obtížné dýchání, poruchy nervového systému. Léčba je možná pouze na základě vlastní imunitní reakce a její podpory. Onemocnění je vysoce nebezpečné, především pro velkochovy drůbeže a jeho výskyt podléhá povinnému hlášení (Státní veterinární správa).

Tolik, ve zkratce, k virovým onemocněním (virózám). Považuji, po přečtení těchto řádků, za nutné čtenáře uklidnit. Virózy jsou sice velmi nebezpečnou skupinou onemocnění, ale na druhou stranu (až na vyjímky), se v chovech astrildovitých ptáků nevyskytují. Určité, i když malé, riziko může nastat při sezónním chovu v otevřených zahradních voliérách, kde může dojít k infikaci, přes volně žijící ptáky. Při chovu v uzavřených místnostech se možnost zavlečení většiny viróz stává víceméně teoretickou. Další snížení znamená čistota prostředí, kvalitní výživa a krmení či udržení ptáků v dobré kondici. Určitou prevencí může být i podávání některých bylinných preparátů (nejen u viróz). O tom se ale ještě zmíním. Naopak velmi mírně se může nebezpečí zvýšit, pokud chovatel souběžně s chovem astrildovitých ptáků chová i drůbež a nedodržuje základní pravidla zoohygieny. Obecně ale virózy nepředstavují pro chovy astrildovitých tak velké nebezpečí, jak se často v minulosti uvádělo. Krom několika málo typů (ptačí neštovice) je navíc prakticky nemožné diagnostikovat původce na základě klinických příznaků. Rozhodující je v těchto případech až laboratorní vyšetření. Většina viróz však probíhá akutně až perakutně a ptáčci tak mohou uhynout dříve, než-li známe původce onemocnění. Jak již bylo uvedeno, a to několikrát, základem léčby virových onemocnění je prevence.

Nemoci způsobené bakteriemi

Onemocnění tohoto typu se vyskytují v chovu astrildovitých ptáků o něco častěji, než-li  virózy, ale ani bakteriální infekce nejsou zdaleka tak časté, jak bylo někdy dříve publikováno.
Pochopitelně existuje několik vyjímek, u kterých se pozastavíme více. I zde platí, že hlavním lékem je prevence. Udržování čistoty prostředí, krmiv, pitné vody (důrazné), dobrá výživa, redukce nefyziologické zátěže na minimum a důsledné karanténování nově získaných jedinců nebo navrátilců z výstav. Na rozdíl od viróz, se lze u bakteriálních infekcí pokusit o jejich léčbu. I zde ale výsledky nejsou nijak jednoznačně kladné. Pokud se objeví některé bakteriální onemocnění, je nutné přeléčit urychleně celý chov. U jedinců bez klinických příznaků (nevíme, zda jsou zasaženi) je prognóza relativně dobrá. U ptáků s klinickými příznaky bývá, především vzhledem k  jejich malým tělesným rozměrům, prognóza dosti nepříznivá. Zásadou při výskytu bakteriálního onemocnění je preventivní přeléčení všech jedinců ze skupiny, kde byl postižený kus umístěn, lépe však celého chovu. Následovat musí úklid a důsledná dezinfekce.

Chlamydiová nákaza (ornitóza, psittakóza)

Původcem onemocnění jsou chlamydie (Chlamydia psittaci). Jedná se o mikroorganismy řazené někdy k virům, jindy k bakteriím, občas na hranici těchto dvou skupin. U ptáků i savců se  způsobují onemocnění souhrnně nazývaná chlamydiózy. Chlamydie jsou nejvíce rozšířenými patogeny u ptáků (ale i zvířat obecně). Ohrožena jsou především mláďata nebo jedinci oslabení (zátěž, stres). Infekce proniká do organismu aerogenní cestou. Postihuje hlavně respiratorní soustavu, ale i alimentární (eventuelně vylučovací) ústrojí. Projevuje se nejčastěji jako pneumonie (zánět nebo zápal plic), perikarditis (zánět osrdečníku), diarrhoea (průjem). Klinicky jsou manifestovány potíže při dýchání, výtok z nosních otvorů, záněty spojivek spojené s výtokem z očí a průjem s následným hubnutím. U astrildovitých ptáků mívá chlamydióza akutní až perakutní průběh (s vysokým procentem úhynu 80-100 %), ale vyskytuje se i chronická forma (méně často). Nebezpečnost chronické formy je ve skrytém promoření celého chovu a při následném zhoršení podmínek nebo vyšší zátěži, nemoc propuká plnou silou. U akutní formy musí chovatel astrildovitých počítat vždy s vysokými ztrátami. U této skupiny ptáků i chronická forma znamená velké procento ztrát. Navíc i klinicky inaparentní jedinci mohou být zdrojem nákazy.
Léčba je možná, otázkou je, na kolik je efektivní. Chlamydie vykazují vysokou citlivost na tetracyklinové nebo chloramphenicolové preparáty. V poslední době se chloramphenicol nevyužívá (vedlejší účinky) a u tetracyklinu je používán novější doxycyclin (Ronaxan, Ornicure). Lze také použít chemoterapeutikum enrofloxacin (Baytril, Vetoflog), ale na tento typ medikace vzniká rychle rezistence (alespoň u papoušků). Doporučované dávkování Ronaxanu (doxycyclin) je 1g/1 litr vody po dobu 8-10 dnů. Při aplikaci doxycyclinu je důležité, aby pitná voda neobsahovala příliš mnoho minerálních látek (nejlépe destilovaná voda), protože minerálie snižují jeho účinnost. V době karantenování importovaných ptáků by, při podezření na chlamydiovou nákazu, měla být doba medikace alespoň 15 dnů (pro ptáky velikosti astrildovitých). Léčbu ukončit až na základě negativních výsledků laboratorního vyšetření. To je pak třeba zopakovat po 15-30 dnech od ukončení léčby, aby došlo ke snížení rizika výskytu chronicky nemocných jedinců, kteří mohou dále šířit infekci, na minimum. V žádném případě nelze kombinovat aplikaci doxycyclinu a enrofloxacinu, protože působí antagonisticky (proti sobě). U preparátů s enrofloxacinem je obecná dávka 10 mg / 1 kg živé hmotnosti a den. Preparáty tohoto typu ale mají indikační omezení a jejich použití je vždy třeba konzultovat s veterinárním lékařem-specialistou. Jako doplněk uvedené léčby je dobré nasadit probiotika nebo preprobiotika (FOS), aby byla snížena možnost přemnožení patogenní střevní mikroflóry, způsobeného vedlejším účinkem antibiotik. I zde je nejlepší metodou léčby prevence. Především přísné karanténování nově získaných jedinců a navrátilců z výstav. Při sebemenším výskytu příznaků nebo podezření na výskyt chlamydiové nákazy provést laboratorní vyšetření trusu (u tohoto typu onemocnění netrvá dlouho). Dále udržovat standardní čistotu, snížit prašnost prostředí a v neposlední řadě pravidelně (alespoň 2x ročně)nechat laboratorně vyšetřit trus ptáků v chovu. Riziko zavlečení této infekce do chovu je vyšší, než-li u viróz. Nebezpečí je větší při sezónním chovu v otevřených zahradních voliérách, kde může dojít i k infikaci prostřednictvím volně žijících ptáků. Při chovu astrildovitých v místnostech a dodržení výše uvedených opatření je riziko nákazy velmi malé.

Salmonelóza (pullorová nákaza)

U ptáků bývá nejčastěji způsobena druhy Salmonella typhimurium, S. gallinarum a S. enteritidis. Tak je tomu v podmínkách našich, tedy evropských chovů. Jedná se o bakterie tyčinkovitého tvaru. Jsou potenciálními patogeny. To znamená, že ne vždy musí způsobit nemoc v běžné představě. Pokud neinfikují organismus ve větším množství nebo pokud je infikovaný jedinec v dobré kondici, nemusí se objevit žádné problémy. Pochopitelně záleží i na patogenitě jednotlivých kmenů. Způsobují gastroenteritidy (záněty alimentárního ústrojí), ale i septikémie (celkové otravy, při jejich proniknutí do krevního oběhu) a sekundární infekce (kůže, opeření), při chronickém průběhu, který je ale u astrildovitých vzácný. Mohou mít návaznost na virózy nebo mykoplasmózy. Zdrojem nákazy jsou latentně infikovaní bacilonosiči, kontaminované krmivo či voda (trusem). Salmonelóza se u guld projevuje nejčastěji v akutní formě. Ta bývá provázena silnými průjmy, dehydratací, septikémií , křečemi. Mnohdy mívá až perakutní průběh a ve vysokém procentu končí úhynem. Méně často se může projevit i v chronické formě. Zde bývá postiženo opeření (vypadává) nebo kůže nohou a prstů. U chronické formy není procento úhynů tak vysoké, ale postižení ptáci rozšiřují infekci dále v chovu. Léčba je možná, ale měla by být prováděna na základě bakteriologického vyšetření. Aplikovat lze spiramycin(Belcospira), flumequin(Imequil), enrofloxacin(Baytril, Vetoflog), amoxicillin(Clamoxyl, Amoxicure), sulfonamidy (ESB3), trimethroprim (Gelliprim) nebo i metronidazol (Metrozol) či ronidazol (Tricho plus). Preparáty ovlivní průběh onemocnění, ale nezamezí vylučování bakterií v exkrementech. Proto je důležitá izolace postižených jedinců, aby nedocházelo k další infikaci v chovu. Preventivně nebo preventivně léčebně lze použít i bakteriofág (S. typhimurium). Léčbu salmonelózy je nutné vždy konzultovat s veterinárním lékařem-specialistou. Prevence je podobná, jako při chlamydióze (podobná je u všech bakteriálních infekcí). Salmonelóza je závažné onemocnění. Pokud jde o akutní formu, ta končí většinou úhynem postižených jedinců (24-72 hod). U chronické formy je nutná izolace a následná léčba, kterou ukončíme až po negativním kontrolním (laboratorním) vyšetření trusu. Tato nákaza je přenosná i na člověka. Obecně není nebezpečí tak velké, jak bylo mnohdy uváděno. Dodržování běžné osobní hygieny chovatelem jej obvykle uchrání před infikací. Salmonelóza není u drobných astrildovitých pěvců rozšířeným onemocněním, její výskyt je spíše vyjímečný.

Pseudotuberkulóza

Onemocnění způsobuje bakterie Yersinia pseudotuberculosis . Je provázeno průjmy, hubnutím a dýchacími obtížemi. Infekce v akutní formě se projevuje krátkodobou septikémií. Ta může končit úhynem (u astrildovitých většinou) nebo přejít do chronického stavu (vzácněji). Nákaza probíhá přes respiratorní nebo alimentární ústrojí. Zdrojem může být trus infikovaných jedinců nebo krmivo či voda infikované např. exkrementy hlodavců. Léčba je možná preparáty, na které mají bakterie dobrou citlivost – streptomycin, chloramphenicol, tetracyklin, doxycyclin a sulfonamidy. I zde je prevence obdobná, jako u výše uvedených bakteriálních infekcí.

Aviární tuberkulóza

Původcem je Mycobacterium avium. Infekce vniká do organismu požitím vody nebo krmiva kontaminovaného trusem infikovaných jedinců. Ve střevech pak vzniká primární afekt, odkud původce postupuje lymfatickými a krevními cestami do jater, sleziny a plic. Vyvíjí se tak generalizovaná tuberkulóza, která je pro ptáky charakteristická. Méně často může dojít i k infikaci bakteriemi Mycobacterium bovis (bovinní nebo také kravská tuberkulóza). Zde je možná infikace i aerobní cestou. Etiologie je prakticky stejná, jako u aviárního typu. Příznaky jsou také podobné, dušnost, průjem. V chovech amadin Gouldové se toto onemocnění prakticky nevyskytuje. Určité riziko existuje při sezónním chovu v otevřených zahradních voliérách, kde může dojít k infikaci od volně žijících ptáků. Léčba bývá málo účinná, nemoc mívá většinou rychlý průběh. Z antibiotik lze použít např. streptomycin.

Colibacilóza (kolibacilóza)

Původcem onemocnění je bakterie Escherichia coli. Tento druh je běžným mikrobem střev. Existují však i potenciálně patogenní kmeny, které vyvolávají enteropatie (průjmy) nebo i septikémie, hlavně u mláďat. Navíc rozpadem buněk těchto bakterií se uvolňuje endotoxin(někdy i enterotoxin). Příznaky jsou průjem, zvracení, rychlá dehydratace(někdy se onemocnění uvádí jako „horečnaté onemocnění“ – Oropharma NL). Působením uvedených toxinů může dojít i k nervovým poruchám – křeče, ztráta koordinace pohybu apod. Při latentněji probíhajícím onemocnění může dojít k nesnášivosti samic, poruchám v opeření, onemocnění kůže nohou a prstů. Výskyt onemocnění je závislý především na kondici napadeného jedince. Ptáci bez dalších zdravotních potíží a v dobré kondici, dokáží ve většině případů vzniku onemocnění zabránit svoji přirozenou imunitní reakcí. Léčba je možná, kmeny bývají citlivé na amoxicillin (Clamoxyl, Orni cure), deoxycyclin (Ronaxan), sulfonamidy (ESB3) a metronidazol (Metrozol) či ronidazol (Tricho plus). Tyto preparáty ale neovlivní již vytvořené toxiny. Infikace probíhá nejčastěji potravou nebo vodou kontaminovanou trusem infikovaných jedinců. Prevencí je udržování čistoty v chovu, čistoty krmiv, zabránění znečišťování krmítek a napáječek trusem, dodržování zoohygienických zásad, snaha o co možná nejlepší kondici chovaných ptáků (výživa a krmení, nepřetěžování), přísné dodržování karantény nově získaných jedinců nebo navrátilců z výstav.

Pasteurelóza (cholera)

Původcem je bakterie Pasteurella multocida. Způsobuje hemorrhagické septikémie. Do chovu se nákaza dostává zavlečením patogenního kmene (hlodavci, divocí ptáci – nejvíce při chovu v zahradních voliérách). Propuknutí infekce je pravděpodobnější v oslabeném chovu (jiné onemocnění, špatná výživa), při zvýšené zátěži ptáků (přepeřování, hnízdění) nebo při jejich vystavení nevhodným podmínkám(stres, neodpovídající mikroklima). V chovech umístěných v uzavřeném prostoru je onemocnění vzácnější, nicméně i sem může být zavlečeno např. hlo-davci (myši) nebo novým infikovaným jedincem (nedůsledná karanténa). Riziko je vyšší při sezónním chovu v otevřených zahradních voliérách, kde mohou být dalším zdrojem infikace i volně žijící ptáci. U guld mívá onemocnění rychlý (akutní až perakutní) průběh a k úhynům dochází během jednoho až dvou dnů. Pitvou zjišťujeme krváceniny na serózách a sliznicích. Časté jsou i miliární nekrózy v játrech. V méně akutních případech (ne tak časté), lze použít antibiotika- streptomycin, deoxycyclin, gentamicin nebo sulfonamidy (ESB3). Prevencí je udržování čistoty v chovu, čistoty krmiv, zabránění znečišťování krmítek a napáječek trusem, dodržování zoohygienických zásad, snaha o co možná nejlepší kondici chovaných ptáků (výživa a krmení, nepřetěžování), přísné dodržování karantény nově získaných jedinců nebo navrátilců z výstav.

Pseudomoniáza

Původcem jsou bakterie rodu Pseudomonas. Infekce je přenášena hlavně prachem(bakterie běžně žijí v půdě), ale k přenosu může dojít i alimentární cestou (nápoj apod. ). U amadin Gouldové se jedná o vzácnou infekci. Příznakem jsou především úporné průjmy, které mají za následek rychlou dehydrataci. Často dochází k celkové septikémii. Onemocnění se dostavuje většinou jen při snížené imunitní reakci organismu. Bakterie přežívají dlouhou dobu i mimo tělo hostitele a ve vlhkém prostředí se dokáží dobře pomnožit. Léčebně lze použít např. gentamicin (Lekomycin). Prevencí je udržování čistoty v chovu, čistoty krmiv, zabránění znečišťování krmítek a napáječek trusem, dodržování zoohygienických zásad, snaha o co možná nejlepší kondici chovaných ptáků (výživa a krmení, nepřetěžování), přísné dodržování karantény nově získaných jedinců nebo navrátilců z výstav.

Listerióza

Původcem je bakterie Listeria monocytogenes. Je běžným saprofytem a epifytem sliznice střev. Vyskytuje se také v půdě a vodě. Patogenní kmeny pak mohou vyvolávat výše uvedené onemocnění. Ke vstupu zárodků dochází především perorálně, infikovaným krmivem. Dále bakterie mohou pronikat i sliznicí spojivky a urogenitálním ústrojím. Významné mohou být i endogenní bakterie (žijící ve střevech). Onemocnění propukne v závislosti na snížené rezistenci nebo zvýšené zátěži organismu (hnízdění, přepeřování, horší výživa), ale i stresu. Z místa vstupu infekce původce proniká lymfatickými a krevními cestami do parenchymatózních orgánů. Vzhledem k vysoké afinitě k příslušným tkání vniká také do mozku a pohlavních tkání. Infikovaní jedinci vylučují zárodky z těla všemi sekrety a exkrety. U amadin Gouldové je toto onemocnění vzácné, ale pokud se objeví má akutní až perakutní (velmi rychlý) průběh s vysokou letalitou (úmrtností). Projevem onemocnění jsou poruchy nervové činnosti, ochrnutí a křeče. Listerie jsou citlivé na neomycin (Biosol), erythromycin (Erymykoin). Prevencí je udržování čistoty v chovu, čistoty krmiv, zabránění znečišťování krmítek a napáječek trusem, dodržování zoohygienických zásad, snaha o co možná nejlepší kondici chovaných ptáků (výživa a krmení, nepřetěžování), přísné dodržování karantény nově získaných jedinců nebo navrátilců z výstav.

Clostridióza

Původcem je bakterie Clostridium botulinum. Obecně je půdním saprofytem. Množí se v prostředí mimo organismus, především v substrátech živočišného původu. Jejich patogenita je dána toxinem (botulotoxin), který bakterie produkují. K infikaci dochází pozřením krmiva nebo nápoje s obsahem toxinu. Ten je v trávicím ústrojí aktivován a resorbován do lymfy a krve, kterou se šíří do dalších orgánů. Napadá periferní nervové systémy a účinkuje na CNS (centrální nervovou soustavu). Dochází k poruchám koordinace pohybu, neschopnosti příjmu vody a potravy, paralýzám končetin (nohou, později i křídel). K úhynu dochází za příznaků ataxie (neschopnosti pohybu). V současné době nejde v chovu guld o časté onemocnění. To je spojeno s opouštěním zkrmování klasické vaječné míchanice, která byla, zvláště v teplých dnech, dobrou živnou půdou nejen pro tyto bakterie. Suché vaječné směsi snižují toto nebezpečí téměř k nule. Clostridiové infekce jsou známy chovatelům nektaroidních ptáků (kolibříci, medosavky, loriové), kde výživný roztok je také „živným bujónem“ pro zmnožení clostridií. Protože podobný typ nápoje je možné podávat i amadinám Gouldové, chci upozornit chovatele, že postačí roztok mírně okyselit(několik kapek citrónové šťávy nebo jablečného octa) a výrazně se sníží možnost zmnožení uvedených bakterií. Clostridie jsou citlivé na amoxicillin (Clamoxyl), linkomycin a gentamicin (Lekomycin). Jejich aplikace ale neřeší problém botulotoxinu v organismu. Prevencí je udržování čistoty v chovu, čistoty krmiv, zabránění znečišťování krmítek a napáječek trusem, dodržování zoohygienických zásad, snaha o co možná nejlepší kondici chovaných ptáků (výživa a krmení, nepřetěžování), přísné dodržování karantény nově získaných jedinců nebo navrátilců z výstav.

Campylobakterióza

Původcem je bakterie Campylobacter jejuni (coli). Patogenní kmeny způsobují průjmové stavy, ale především zánětlivou nekrotickou hepatitidu (zánět jater). Přenos na intaktní jedince se děje per orálně. Tato bakteriální infekce je dosti častá nejen u mláďat, ale i u dospívajících amadin Gouldové. Příznakem je průjem s obsahem nestrávených semen. V břišní krajině jsou patrná vystouplá a žlutě zabarvená střeva. Léčba je možná preparáty na které jsou bakterie citlivé. Použít lze gentamicin (Gentamicin, Lekomycin), erythromycin (Erymykoin). Prevence je podobná, jako u ostatních bakteriálních infekcí. Důraz je třeba položit na kvalitní krmení v době odchovu mláďat, ale i po jejich odstavu. Mladé guldy jsou nejrizikovější skupinou. Campylobakterióza se objevuje v chovech astrildovitých dosti často, častěji než jiné bakteriální infekce. Přenos se děje převážně alimentární cestou.

Stafylokoková nákaza

Původcem je kulovitá bakterie Staphylococcus aureus (albus). Onemocnění vzniká při endogenní nebo exogenní infekci, v souvislosti s oslabením imunitních reakcí hostitele. Nejčastěji se rozvíjí místní zánětlivá reakce (abscesy, furunkulózy), ale způsobuje i zánět žloutkových váčků mláďat, artritidy apod. V případě generalizovaných  infekcí- metastáz, dochází k úhynům dosti často, Zevně lze použít některou antibiotickou mast (Bactroban). Kmeny bývají citlivé na erythromycin (Erymykoin), amoxicillin (Clamoxyl). Prevence je stejná, jako u ostatních bakteriálních infekcí.
Jak jistě čtenář zjistil, bakteriální invaze se v chovu amadin Gouldové vyskytují o něco častěji, než-li virózy. Nicméně ani tento typ onemocnění nebývá tak častý, jak se dříve obecně uvádělo. Častější jsou snad pouze colibacilóza a méně známá campylobakterióza (u mláďat). Naopak dříve jako častá uváděná salmonelóza nebo chlamydiová nákaza se vyskytují spíše ojediněle. Tato změna je způsobena propastným rozdílem možnosti přesné (laboratorní) diagnostikace jednotlivých typů onemocnění v době před revolucí a dnes. Podobně jako u viróz, i u bakteriálních infekcí platí to, že nejlepší léčbou je prevence. Ta by se měla zaměřit hlavně na čistotu prostředí a krmiv. Velmi důležité je zabránit znečišťování vody trusem. Zde jsou vhodné napáječky, kde možnost kontaminace trusem je snížena. Pitnou vodu lze také mírně okyselit či použít bylinných extraktů. O této možnosti se ještě zmíníme později. Zásadou by mělo být karanténování nově získaných jedinců nebo navrátilců z výstav, před jejich navrácením do chovu. Dodržováním těchto několika zásad se výrazně snižuje možnost vzniku bakteriální in- fekce v chovu.

Nemoci způsobené plísněmi (mykotická onemocnění)

Plísňová onemocnění (mykózy) jsou poměrně častým problémem v chovu amadin Gouldové. Může se jednat o povrchové – ektomykózy nebo o vnitřní – endomykózy. Mykotických (plísňových nebo houbových) onemocnění je celá řada, či lépe jejich původců je celá řada. Projevy onemocnění a do vysoké míry i jejich léčba je obdobná. Uvedeme zde pouze tři typy mykóz.

Trichophyton

Jedná se nejčastěji o povrchovou mykózu. Původcem bývá zpravidla Trichophyton gallinae nebo T. mentagrophytes. Méně často se můžeme setkat s plísněmi r. Microsporum nebo Penicillium. Tyto povrchové plísně napadají zpočátku zvláště neopeřená místa, později i peří. Kožní postižení jsou komplikována větší svědivostí a zvýšenou dráždivostí. Může docházet k vyškubávání peří a sebezraňování. Občas se mohou přidat i sekundární bakteriální infekce (streptokoková infekce). K léčbě dermatomykózy lze použít masti nebo roztok nystatinu (Fungicidin) nebo ketokonazolu (Nizoral). Léčba ale bývá zdlouhavá, zvláště pokud se přidá  sekundární bakteriální infekce. Prevencí je udržování čistoty, hlavně snížení prašnosti. Vhodné je také občas přidat do vody ke koupelím (nebo do rozprašovače) některý k tomu určený preparát (Bio-bad – Orlux) nebo bylinný preparát.

Kandidóza

Původcem je nejčastěji kvasinka Candida albicans. Kandidóza (nebo také moučnivka) se projevuje šedavými až šedobílými povlaky a erozemi v dutině zobákové, na jazyku, v hltanu jícnu a ve voleti. V omezeném počtu případů se může objevit i ve spodní části alimentárního ústrojí – ve střevech. Stává se tak po delší medikaci antibiotiky. Nejohroženější skupinou jsou obecně mláďata. Napadené kusy trpí nechutenstvím, hubnou, dochází ke zvracení a hůře dýchají. Kvasinky napadají organismus i na povrchu těla a způsobují tak onemocnění peří a kůže. Příznaky, průběh i léčba tohoto typu onemocnění je podobná, jako u předchozího. také při léčbě kandidózy uvnitř organismu lze použít nystatin (Fungicidin) nebo ketokonazol (Nizoral). Při výskytu sekundární bakteriální infekce, je nutné zařadit antibiotikum s účinkem na příslušnou infekci. Prevence je obdobná, jako u ostatních mykóz.  

Aspergilomykóza

Původcem jsou plísně rodu Aspergillus (flavus, fumigatus), ale podobný typ onemocnění mohou způsobit i plísně jiných rodů – Mucor, Absidia nebo Rhizopus. Tyto plísně jsou (oproti rodu Aspergillus) rozšiřovány v organismu krví. Zygomykózy, ale i aspergilomykóza mohou způsobit nefritis (zánět ledvin), myokarditis(zánět srdečního svalu). Při popisu tohoto problému se ale budeme věnovat nejčastějšímu onemocnění – aspergilomykóze. Mykotická onemocnění, primárně respiratorního ústrojí, následně pak i dalších orgánových systémů a orgánů jsou v chovech amadin Gouldové občasným problémem. Plíseň vniká do organismu především respiratorním ústrojím ve formě spór. Aerogenní cestě napomáhá suché a prašné prostředí, které zvyšuje možnost transportu spór. Při vyšší vlhkosti se  tato možnost snižuje. Přes alimentární ústrojí, je průnik také možný, ale nebezpečí uchycení mykózy v organismu je menší. Touto cestou mohou ale pronikat toxiny (aflatoxin) a napadat jednotlivé orgány hlavně parenchymatózní (játra, ledviny apod. ). Aspergilomykóza i jiné druhy plísní tak působí v organismu dvěma směry. Primárně vnikají spóry respiratorní soustavou, kde se usazují a postupně vytvářejí konidie. Dále se rozšiřují i do vzdušných vaků. Tím snižují využitelnost kyslíku a způsobují dýchací potíže – obtížné dýchání, kýchání, sípání. Mykózy produkují i výše uvedené toxiny, které působí intoxikaci jater, ledvin apod. Ptáci tak trpí nechutenstvím, hubnou, dostávají průjem. Klasickým příznakem poukazujícím na aspergilomykózu je změna barvy a konzistence močové složky exkrementu. Ta za normálních okolností tvoří bílou „čepičku“ na tuhé složce trusu. Při napadení aspergilomykózou se mění barva na mléčnou až bezbarvou a konzistence je řídká, vytváří loužičky okolo exkrementu. U amadin Gouldové, díky jejich minimálním tělesným rozměrům, může být při objevení se těchto příznaků, bohužel, již pozdě na nasazení léčby. Dále se mohou objevovat nervové poruchy – křeče, ataxie, tremor apod. Ty vznikají v důsledku působení mykotoxinů. Léčba tohoto onemocnění je možná, ale u guld pouze málo účinná. Zvláště, pokud dojde k rozšíření konidií i do vzdušných vaků. Zde je velmi řídká síť vlásečnic a účinná látka je do této oblasti transportována jen  omezeně. Mám zkušenost, v obecné rovině, že pokud jsou klinické symptomy výrazné, má léčba ještě určitou reálnou naději na úspěch, při nejasných symptomech bývá medikace nepříliš účinná. Použít lze několik preparátů. Jedním z nich je ketokonazol (Nizoral), dále mykonazol (Daktarin), které aplikujeme perorálně či i. m. Respiratorně lze aplikovat amphotericin (Amphotericin B – fungizone). Jako podpůrnou léčbu podáváme masivní dávky vápníku a vitaminů. Léčba je i ekonomicky dosti náročná. Navíc u amadin Gouldové je prognóza v zásadě spíše nepříznivá. Před započetím medikace je toto nutné vždy alespoň konzultovat s veterinárním lékařem specialistou. U mykotických onemocnění respiratorní soustavy (a následně i jiných orgánových systémů) platí několikanásobně to, že nejlepším lékem je prevence. Vnímavost je obecná u astrildovitých ptáků, tedy i guld. Dalším faktorem výrazně ovlivňujícím vnímavost je kondice. Jedinci v dobré kondici se s atakem mykóz vyrovnávají lépe, než-li ptáci oslabení. Velmi důležité je dbát na kvalitu a bezprašnost krmiv. Je to jedna z hlavních příčin vzniku respiračních mykóz. Nejvhodnější je zkrmovat pouze semena od renomovaných výrobců (Versele Laga apod. ). Pokud tato možnost není a chovatel má podezření na výskyt plísní v krmivu, lze jako nouzové opatření použít osvícení zdrojem s UV spektrem (biozářivka, germicidní lampa) nebo umístit semena na krátkou dobu (cca 1 min. ) do mikrovlnné trouby. Upozorňuji, že se ale jedná opravdu pouze o nouzová řešení a prioritou zůstává zkrmování kvalitních krmiv. U nevzletných mláďat na hnízdech hrozí nebezpečí vniknutí alimentárním ústrojím, pokud podáváme např. vaječnou směs s obsahem plísní, tedy jejich mykotoxinů. I když dávka nebude vadit krmícím rodičům, u mláďat, která tuto potravu tráví, může dojít k intoxikaci a následně většinou k jejich úhynu. Dobrou prevencí je používání biozářivek v prostorách chovu. V jejich světle obsažené UV spektrum snižuje nebezpečí mykotické infekce. Nutné je snižování prašnosti (např. vzduchový filtr) a udržení odpovídající vlhkosti ( 45-60 % r. ).     Mykotická onemocnění jsou častou příčinou úhynu u amadin Gouldové. Dovolil bych si říci, že druhou nejčastější (po protozoálních invazích). Chovatel by měl proto jejich prevenci  věnovat náležitou pozornost.

Megabakterióza

Toto onemocnění bylo popsáno i u drobných astrildovitých pěvců. Novější název původce je Macrorhabdos ornitogaster. Je známé také jako „going light syndrom“. Původce vypadá v mikroskopu jako obrovská bakterie (odtud starší pojmenování Megabakter), ale ostatní vlastnosti bakterií mu chybí. Dnes je řazen spíše k plísním a kvasinkám. Původce se množí ve sliznici, která tvoří výstelku přechodu žláznatého a svalnatého žaludku a v koilinové vrstvě svalnatého žaludku. Způsobuje záněty proventricula a ventricula a později i střevní záněty. Postižené orgány ztrácejí schopnost trávení potravy. Živiny se nemohou dostat do tkání a odcházejí s exkrementy. Nejčastějším příznakem je hubnutí, ačkoli ptáci přijímají dostatek potravy. Sliznice střev silně zbytní a mnohdy tak „střeva prosvítají břišní stěnou“. Infikovaní jedinci vylučují megabakterie trusem a mohou tak promořovat celý chov. Vylučování původce trusem je intermitentní (občasné). Proto je nutné odebrat několik vzorků z celého chovu. K vyšetření je zapotřebí také čerstvý trus. Ne všichni infikovaní ptáci onemocní. Zdá se, že ve velké řadě případů k propuknutí nemoci nedojde. Megabakterie se občas vyskytují i u zcela zdravých jedinců. Může existovat několik typů původce, které jsou odlišné schopností vyvolávat onemocnění. Také je pravděpodobné, že u jedinců s dobrým stavem imunitního systému dochází ke spontánnímu potlačení infekce. Onemocnění probíhá chronicky a většinou uhyne pouze malá část ptáků. Rizikovými skupinami jsou mutační ptáci, ptáci uměle dobarvovaní  a cíleně šlechtění ptáci. U těchto skupin lze ale obecně očekávat sníženou imunitní reakci. Postiženy bývají opět chovy s vyšší koncentrací ptáků – megabakterie má schopnost šíření a pasážování ve velkém počtu jedinců. U odolnějších ptáků se nemusí projevit příznaky onemocnění, ale mohou se stát latentními přenašeči. Megabakterióza může často komplikovat i průběh jiných onemocnění – enteritid nebo viróz. Léčba je poměrně složitá. Aplikovat lze některá antimykotika (Nystatin), ale vždy po konzultaci s veterinárním lékařem specialistou a v jím určených dávkách. Pokud byla megabakterióza v chovu diagnostikována, přeléčíme preventivně celý chov, protože odolnější jedinci nemusí uhynout či onemocnět, ale předávají původce sousedům nebo rodiče mláďatům. Dobrou prevencí je mírné okyselování vody, a především dodržování zoohygienických požadavků a čistoty v chovu.

Nemoci způsobené prvoky

Protozoální invaze jsou častým typem onemocnění v chovech amadin Gouldové. Určitě jsou častější, než-li virová a bakteriální onemocnění dohromady.

Kokcidióza

Původci onemocnění jsou prvoci rodu Eimeria. Invaze vniká do organismu alimentární cestou. Nakažení jedinci vylučují oocysty (stádia životního cyklu původce) exkrementy. Ty jsou velmi odolné vůči mrazu, vysychání a dostatečně odolné vůči běžným dezinfekčním prostředkům. Také mohou infikovat potravu nebo pitnou vodu. Dostávají se do střev, kde způsobují vznik zánětlivých ložisek. Tím jednak snižují využitelnost živin a jednak otevírají cestu k vzniku sekundární infekce(bakteriální). Způsob jejich rozmnožování je složitější a nemá cenu se jím v této publikaci zabývat. Příznaky jsou obecné – hubnutí, nechutenství a průjem (často zelenavé bar- vy). Kokcidióza má, i v chovu tak malých ptáků, jako jsou amadiny Gouldové, většinou (95 %)chronický průběh. Existuje ale nebezpečí postupného promoření celého chovu. Pokud jsou ptáci v dobré kondici, neznamená slabá invaze žádné větší nebezpečí. Objevují se i názory, že slabou invazi není příliš dobré léčit, protože žije v jakési rovnováze s hostitelem. Ten, na druhou stranu, udržuje obranné systémy v pohotovosti a nedovolí malé invazi zesílit natolik, aby mohla být nebezpečná. Změna může nastat při oslabení jedince (stres, vyšší zátěž apod. ). Pokud ptáky se slabou invazí přeléčíme, může nastat stav, kdy nebudou udržovány obranné mechanismy na potřebné úrovni a při reinfikaci, která je velmi pravděpodobná, hrozí masivnější napadení, které již může znamenat zdravotní problém. Je to jeden z názorů, nutno ale dodat, že není převažující. Léčba je celkem jednoduchá. Použít lze preparáty na bázi sulfadiazinu (Gelliprim), toltazurilu (Baycox), sulfaclozinu  (ESB 3), sulfadimethoxinu (Coxi plus), sulfadimidinu (Sulfacombin) apod. Ve většině případů se jedná o dělenou léčbu, kdy se provádí medikace po určitou dobu (1-3 dny), která se po  3-15 dnech opakuje. Většina uvedených preparátů by se neměla používat v době snůšky, protože mohou proniknout do žloutkové koule a tím ohrozit zárodek. Prevencí kokcidiózy je důsledné karanténování nově získaných jedinců a navrátilců z výstav a jejich eventuelní přeléčení. Dále je dobré, alespoň 2x ročně provést laboratorní vyšetření trusu na kokcidiózu a případnou nákazu přeléčit. Důležité je to zvláště před zahájením chovné sezóny (zhruba měsíc předem). Vhodná je ochrana krmítek a napáječek před jejich kontaminací trusem. Při chovu astrildovitých v uzavřeném prostoru (místnosti) je, při dodržení preventivních opatření, pravděpodobnost zavlečení invaze do chovu relativně malá. Větší riziko je při sezónním chovu v otevřených zahradních voliérách, kde hrozí nebezpečí přenosu přes volně žijící ptáky.

Lankasterella

Původcem onemocnění jsou prvoci r. Isospora (asi nejčastěji Isospora serini). Jedná se vlastně o „specifickou“ formu kokcidiózy. Původce parazituje v bílých krvinkách. Vnímavost mají především mladí ptáci. K proniknutí invaze dochází alimentární cestou, při styku krmiva nebo vody s exkrementy napadených jedinců. Prvok postupně napadá slezinu, játra, , kostní dřeň, ledviny a plíce. U dospělých ptáků probíhá onemocnění chroničtější formou, u mláďat může mít akutní až subakutní průběh. Tato protozoální invaze nemá příliš specifické příznaky. Ptáci se chovají pasivně, posedávají bez zájmu, hubnou. Snižuje se příjem potravy. Při prohlídce napadených jedinců vidíme játra, jako vystouplou tmavou skvrnu v břišní krajině. Léčba je podobná, jako u kokcidiózy. Použijeme sulfadimethoxin (Coxi plus) nebo sulfaclozin (ESB 3). Medikace by ale měla být delší, než-li u kokcidiózy. Prevence je podobná jako u předešlého typu invaze. Onemocnění je ale oproti kokcidióze nebezpečnější a častěji ohrožuje amadiny Gouldové bezprostředně na životě.

Toxoplasmóza

Původcem onemocnění jsou prvoci r. Toxoplasma, také podobní Eimeriím. Tento typ nemoci není v chovu amadin Gouldové tak častý, jako kokcidióza nebo lankasterella. Zdrojem invaze je krmivo, nápoj nebo např. písek, znečištěný exkrementy koček, kde je toxoplasmóza běžnější. Prevencí je nakupovat krmiva a písky od renomovaných výrobců. Písek lze nouzově ošetřit vyžíháním plamenem. Příznaky onemocnění jsou značně variabilní. Dostavují se poruchy nervového systému – ataxie, křeče. Vyjímkou nejsou ani otoky v oblasti očí a výtok z nich. Játra a slezina vystupují, jako jasně patrné skvrny na břiše napadených jedinců. Poměrně výrazně se snižuje i plodnost. Léčba i prevence je obdobná, jako u předchozí protozoální invaze.

Atoxoplazmóza

Je ve své podstatě formou kokcidiózy, která se od ostatních (běžnějších) forem liší tím, že nepostihuje pouze sliznici střeva, ale šíří se krví do dalších orgánů – plic, sleziny, jater. Ptáci trpící atoxoplazmózou mají často tmavou skvrnu na obou stranách břišní dutiny, protože bývá zasažena jak slezina, tak i játra. Atoxoplazmózou onemocní nejčastěji mláďata, do stáří jednoho roku. Častá je, obecně, v chovu drobných exotů a kanárů. Dospělí ptáci, nakažení touto nemocí bývají asymptomatickými (bezpříznakovými) přenašeči. Jejich prostřednictvím se mohou infikovat mláďata na hnízdech . U nich může úhyn dosáhnout až 80 %. Ptáci, kteří invazi nepodlehnou na hnízdech, mohou uhynout později, asi do jednoho roku nebo se stát přenašeči prvoků. Nákaza tak může velmi snadno kolovat v chovu, protože oocysty odcházejí s trusem. Ty jsou velmi stabilní a odolávají většině dezinfekčních prostředků. Infikovaní jedinci vylučují tyto oocysty nepravidelně a chovatel je tak nemusí zaznamenat ani při vyšetření trusu. Ke vzniku a propuknutí invaze v chovu přispívají zejména nevhodné zoohygienické podmínky, příbuzenská plemenitba a oslabení imunitní reakce ptáků (např. v důsledku mykóz). Atoxoplazmóza se vyskytuje častěji tam, kde je  v malých prostorách větší množství ptáků. Při umístění v pravidelně čištěných bednových klecích, s omyvatelným povrchem je toto onemocnění vzácnější. K infikaci dochází pozřením oocyst (např. trusem potřísněné krmivo, voda apod. ). Mimo již uvedené skvrny na obou stranách břicha, které se ale mohou objevit pouze jednostranně nebo se nemusí objevit vůbec, je dalším příznakem hubnutí, nafouknutí bříška, průjem a někdy i neurologické příznaky-nekoordinované pohyby, kroucení hlavičkou apod. ). Jak již bylo uvedeno, diagnostikace této invazní choroby je složitá a v některých případech je možná až post mortum, v otiskových preparátech. Na atoxoplazmózu neexistuje v současnosti jednoznačně spolehlivý lék. Někteří výrobci (Oropharma) doporučují častější a dlouhodobější používání antikokcidik (Coxi plus, ESB 3, Baycox apod. ). Podle některých výzkumů je ale jejich účinnost pouze omezená. Aplikace v době hnízdění může bezprostředně ochránit mláďata před úhynem, ale stávají se z nich pak většinou skrytí přenašeči invaze, která v chovu koluje dál. Podle některých zahraničních pramenů může být dobrou prevencí podávání pampeliškového čaje v období přípravy na hnízdění ?Účinnou ochranou je dobře fungující imunitní systém ptáků, který je může ochránit před invazí.

Cochlosomóza

Původcem jsou prvoci-bičíkovci rodu Cochlosoma. Žijí ve střevech a kloace amadin Gouldové. Výrazně promořeny jsou chovy chůviček (až 80 %), amady červenohlavé a tříbarvé (asi  60-70%). O něco lépe jsou na tom zebřičky (40 %). Amadiny Gouldové se 16 % si vedou relativně dobře. Nebezpečí vzrůstá při jejich odchovech realizovaných pod chůvičkami. Uvedené hodnoty pocházejí z německých průzkumů. Jde o jedno z nejrozšířenějších invazních onemocnění. Mnohdy může probíhat inaparentně (bez klinických příznaků, apod. ). Ukazatelem by pak mohl být výrazně retardovaný vývoj mláďat na hnízdech nebo jejich úhyny. Právě mláďata jsou nejrizikovější skupinou. Mimo špatného růstu, zaostává i vývoj opeření a mohou se objevit také kožní změny na nohou a prstech. Typickým příznakem je páchnoucí průjem s obsahem nenatrávených zrn. Invaze proniká do organismu alimentární cestou a jejím zdrojem je voda a krmivo, kontaminované trusem napadených ptáků. Léčba je možná preparáty na bázi ronidazolu (Tricho plus) nebo metronidazolu (Metrozol). Prevencí cochlosomózy je důsledné karanténování nově získaných jedinců a navrátilců z výstav a jejich eventuelní přeléčení. Dále je dobré, alespoň 2x ročně provést laboratorní vyšetření trusu na přítomnost prvoků a případnou nákazu přeléčit. Důležité je to zvláště před zahájením chovné sezóny (zhruba měsíc předem). Vhodná je ochrana krmítek a napáječek před jejich kontaminací trusem.

Trichomoniáza

Původcem jsou prvoci rodu Trichomonas (nejčastěji Trichomonas gallinae). Onemocnění je velmi časté v chovu holubů a holoubků. Invaze proniká do organismu krmivem a vodou (nejčastěji) kontaminovaných trusem napadených jedinců, ale k průniku může dojít i vdechnutím. Doba inkubace 4-8 dnů. Onemocnění má vrchol především v letních měsících. Náchylná jsou hlavně mláďata, která se nakazí od rodičů (při krmení). Příznaky jsou ochablost, průjem, později žlutá, sýrovitá ložiska v dutině zobákové a hltanu, v další fázi nalézáme tvarohovité povlaky na sliznici. Ptáci těžce dýchají, často s otevřeným zobákem. Léčbu provádíme preparáty na bázi ronidazolu (Tricho plus) nebo metronidazolu (Metrozol). Prevencí je důsledné karanténování nově získaných jedinců a navrátilců z výstav a jejich eventuelní přeléčení. Důležitá je ochrana krmítek a napáječek před jejich kontaminací trusem. V chovu guld se toto onemocnění vyskytuje pouze sporadicky.

Giardióza

Původcem jsou prvoci rodu Giardia. Invaze proniká do organismu alimentární cestou, přes potravu nebo vodu kontaminovanou trusem napadených jedinců, zdrojem může být i neošetřený písek znečištěný trusem savců, zvláště koček. Příznaky této invaze nejsou nijak specifické. Ptáci trpí nechutenstvím, hubnou a mají průjem. Přesné stanovení diagnózy komplikuje podobnost s jinými protozoálními invazemi (lankasterella, kokcidióza apod. ). Léčebně používáme preparáty na bázi ronidazolu (Tricho plus) nebo dimetridazolu (Anprodazolo). Naproti tomu metronidazol (Metrozol) není tak účinný. Prevence je obdobná, jako u předchozích invazí prvoků.

Histomoniáza

Původci jsou prvoci rodu Histomonas (H. meleagridis, gallinarum apod. ). Toto onemocnění není v chovu amadin Gouldové nijak běžné. Invaze se šíří trusem napadených, ale i již klinicky zdravých jedinců. Nebezpečí představuje krmivo a voda kontaminovaná exkrementy těchto ptáků. Největší vnímavost mají mláďata. Příznaky nejsou specifické a mnohdy nebývají výrazné. Ptáci posedávají, špatně přijímají potravu, hodně pijí. Trus je obvykle řídký a silně páchne. Ptáci hubnou. Také peří bývá neupravené, zježené. K léčbě používáme preparáty na bázi metronidazolu nebo ronidazolu. Prevence je obdobná, jako u předchozích invazních chorob.

Kryptosporidium

Původce postihuje sliznici trávicího, dýchacího a močového ústrojí. V dýchací soustavě způsobuje nadměrnou tvorbu hlenu, zánět horních cest dýchacích, spojivek, dutin hlavy, a zánět vzdušných vaků. Nemoc se projevuje obtížným dýcháním a nechutenstvím. V trávicím ústrojí ničí původce výstelku střev, kloaky a slinných žláz. Postižení jedinci trpí průjmem. Postižení ledvin je vzácnější, ale bylo popsáno právě u drobných ptáků. Klinická forma onemocnění se objevuje hlavně u jedinců s poškozeným imunitním systémem. K šíření dochází polknutím nebo vdechnutím  spór oocyst, které se nacházejí v trusu napadených ptáků. Oocysty jsou v prostředí velmi odolné. Účinná léčba není známa, proto je možné použít pouze obecné povzbuzení imunitního systému.

Aviární malárie

Původci onemocnění mohou být prvoci rodů Plasmodium, Haemoproteus, Leucocytozoon. Nejčastěji je u nás zaznamenáván rod Haemoproteus. Tento typ invazního onemocnění se u amadin Gouldové prakticky nevyskytuje. Jednalo se především o problém u importovaných astrildovitých ptáků. Ale nelze vyloučit ani malarickou invazi získanou až v následném chovu, na našem území. I tato možnost existuje. Prvoci mají dvojhostitelský rozmnožovací cyklus, odehrávající se v hmyzím a ptačím hostiteli. Podrobnosti o životě a rozmnožování původců nejsou pro tuto obecnější publikaci důležité. Riziko vzniku invaze je vyšší při sezónním chovu v zahradních voliérách, než-li v uzavřených místnostech. Prvoci napadají erytrocyty (červené krvinky) hostitele. Snižují tak možnost vázání a transportu kyslíku. Invaze probíhá mnohdy inaparentně, ale mohou se vyskytnout i klinicky manifestační onemocnění. Příznakem je ztížené dýchání, dušnost a křeče způsobené kyslíkovou nedostatečností. Rozhodujícím ukazatelem je periodicita „záchvatů“ po 24, 48, 72 hodinách (podle typu původce). Léčebně lze použít chloroquin (Delagil), ale před nasazením je nutná konzultace s veterinárním lékařem-specialistou. Použitelný je i chinin, ale opět pouze po konzultaci. Léčba by měla být zahájena až na základě pozitivního laboratorního vyšetření na přítomnost prvoků.
Protozoální invaze jsou s největší pravděpodobností nejčastějšími příčinami onemocnění u amadin Gouldové . Kokcidiózou, ale hlavně cochlosomózou jsou evropské chovy promořeny více, než-li by se zdálo. Prevencí je přísné dodržování čistoty krmiv i prostředí, zabránění znečišťování potravy a pitné vody trusem a důsledné karanténování, eventuelně i přeléčení, nově získaných jedinců nebo navrátilců z výstav.

Nemoci způsobené parazity.

Invazní tracheobronchytida (prskavka)

Původci onemocnění jsou roztoči Sternostoma tracheacolum, Cytodites nudus apod. Pronikají do respiratorního ústrojí, kde tvoří kolonie, hlavně v průdušnici, ale i průduškách. Tím výrazně komplikují dýchání. Při silné invazi může dojít i k zneprůchodnění průdušnice a k udušení. Toto ale nebývá časté. Silná invaze může ve vyjímečných případech způsobit chudokrevnost. Kolonie v respiratorních cestách také zhoršují výměnu kyslíku. Hlavní nebezpečí ale spatřuji v tom, že přítomností roztočů dochází k silnému dráždění sliznic dýchacích cest, které vede až k zánětlivé reakci. Tím se vytváří téměř ideální situace pro vznik sekundárních infekcí, jak bakteriálních, tak i virových. Tato sekundární infekce pak napadeného jedince již přímo ohrožuje na životě. Jistým nebezpečím mohou být i zplodiny látkového metabolismu roztočů. Prvotním příznakem je nervozita, později malátnost, namáhavé dýchání, kašlání, časté kroucení hlavou, kýchání. Charakteristické jsou sípavé či cvakavé zvuky, vydávané při dýchání. Druhým„klasickým“příznakem je přitahování ocasu směrem k břichu při dýchání. Řečeno méně srozumitelně, při nádechu se ocasní pera (ocas) pohybují dosti znatelně směrem k abdominální krajině. Při výskytu tohoto typického příznaku již došlo k uchycení kolonie roztočů a ta se  začíná rozrůstat. Nejpozději v této fázi by měl chovatel začít jednat. Roztoči se šíří vzduchem, zvláště hojní jsou v prašném prostředí. Invaze může být předána i z jedince na jedince nebo kontaktem s výměšky napadeného kusu (z dýchacího ústrojí). Léčebně lze použít metrinofosfát (Arpalit 1 %) a na ptáka lehce stříknout. Tento úkon je nutné několikrát zopakovat (3-4 x), vždy s několikadenní přestávkou. Také lze nastříkat arpalit do nádobky, kde jej pak v tekutém stavu nasajeme do kapátka a aplikujeme jednu kapku na krční nažiny ptáků. Metoda má ale i své zápory. Aplikaci nelze provádět v pozdních odpoledních nebo večerních hodinách. Pokud ptáci spí s otočenou hlavou na zadní krk (jakoby pod křídlo), mohlo by dojít k intoxikaci. Lepší zkušenost mám s ivermectinem (Ivomec). Aplikaci lze provést několika způsoby. Jedním je injekční aplikace (s. c. ) do oblasti prsní svaloviny. Do malé stříkačky s tenkou jehlou (tzv. izulinky)natáhneme malé množství ivomecu. Vytlačíme malou kapičku na špičce jehly a aplikujeme jemně pod kůži na prsou. Postačí i, pokud dojde pouze k perforaci pokožky. Při troše cviku se jedná o velmi rychlý a šetrný způsob. Jinou možností je aplikovat ivermectin aerogenní cestou. Do malé lékovky (lahvička od léků) umístíme kousek vaty a nakapeme 3-4 kapky ivomecu. Lékovku umístíme do klece tak, aby se ptáci nedostali k  obsahu. Látka se zvolna odpařuje a pomáhá k likvidaci roztočů v organismu i mimo něj. Účinek je nejvyšší v bednových klecích. K této aplikaci lze použít i elektrický odparníček (expirátor), běžně nabízený, jako zdroj vůně. Odstraníme pochopitelně původní náplň, kterou nahradíme směsí jemného oleje (klíčkový apod. ) a vody, s přídavkem asi 1 ml ivomecu. Výhodou zařízení je možnost regulace rychlosti odparu. Olej přidáváme aby nedocházelo k rychlému odpařování. Tato nenáročná aplikace má ale negativní dopad, pokud v takto ošetřeném prostoru chováme krmný hmyz. Poslední možností je perorální aplikace ivermectinu (v pitné vodě). Postupujeme tak, že 0, 8-1 ml ivomecu ředíme 1 litrem vody (nejlépe destilované) a dobře rozmícháme. Tento roztok aplikujeme jako jediný nápoj po dobu 24 hod a aplikaci po 7 dnech zopakujeme. Způsob podání má tu výhodu, že může postihnout i některé střevní parazity, pokud se v organismu vyskytují. Prevencí onemocnění je snižování prašnosti krmiv i prostředí. Každého nově získaného jedince či navrátilce z výstav karantenovat a preventivně přeléčit. Vhodné je i plošné, preventivní přeléčení 2x ročně. Amadiny Gouldové jsou na toto onemocnění velmi vnímavé a to se objevuje prakticky ve všech jejich chovech. Záleží pouze na chovateli, zda tento problém dokáže preventivně přeléčit a ptáky tak určitým způsobem ochránit před silnou invazí. Důležitá je především prevence.

Roztoči

Pod toto „souhrnné“ pojmenování zařazuji několik skupin ektoparazitů (vnějších). Patří sem roztoči rodu Dermanysus, zákožky rodu Cnemidocoptes, všenky rodu Mallophaga apod. Tito parazité napadají amadiny Gouldové na povrchu těla. Jejich cílem může být kůže(zákožky) nebo peří (všenky). Roztoči mohou dráždit pokožku a tím způsobovat zánětlivou reakci. Podobně mohou napadat i péřové folikuly a způsobit jejich zánět. Mohou poškodit i zobák a opeření. Obdobně, jako roztoči dýchacích cest, připravují půdu pro vznik druhotné bakteriální, virové nebo mykotické infekce. Mimo zjevných příznaků (poškození kůže, ozobí, zobáku, peří) se objevuje nervo-zita, později i nechutenství a hubnutí. Léčbu lze provést metrinofosfátem (Arpalit 1 %), kterým provedeme postřik, dále lze aplikovat Biokill (přírodní preparát) postřikem. I zde lze provést nakápnutí ivermectinem (Ivomec). Použít můžeme i permetrin (Ectospray) apod. Preparátů je celá řada. I zde platí, že nejjednodušší léčbou je dobrá prevence. Mimo pravidelný úklid a dezinfekci lze pravidelně vystříkat klece Arpalitem 5 %, nebo některým výše uvedeným přípravkem. Pochopitelně by měl být kladen důraz na snížení prašnosti, jak prostředí, tak i krmiv. Nutností (a to nejen vzhledem k ektoparazitózám)je řádné karanténování, eventuelně preventivní přeléčení nově získaných jedinců a navrátilců z výstav.

Syngamus (Ornithogamus).

Původcem je nematod Syngamus trachea nebo příslušníci rodu Ornithogamus. Parazité napadají respiratorní ústrojí – průdušnici. Tento měchovec je poměrně velký (2-20 mm), samičky jsou větší. Vzhledem ke světlosti průdušnice guld, postačí ve většině případů i jeden pár parazitů k jejich udušení. Onemocnění bývá  v\jímečné a uvádím je pouze pro úplnost. Nicméně jsem viděl srostlici v průdušnici uhynulé zlatoprsky malé (Amandava subflava). Parazit vyplňoval celý světlý průměr průdušnice. Příznaky tohoto onemocnění nejsou specifické. Objevuje se obtížné dýchání, dušnost, apatie, občas se mohou dostavit i křeče, způsobené dušením. K léčbě lze použít mebendazol, metrinofosfát (Arpalit), ivermectin (Ivomec). Problém může nastat když má ptáček ochromeného nebo mrtvého parazita vyloučit. Vzhledem k výše uvedené velikosti to není nijak jednoduché. Prevencí je, mimo dodržování zoohygienických zásad, dbát na čistotu krmiv i prostředí.

Chilospirura

Nematodé jednotlivých rodů (Acuaria spp. , Reichenowia spp. , Erythrura spp. , Amblynura spp. apod. ) parazitují v jícnu, ve voleti, žláznatém a svalnatém žaludku a tenkém střevu. Příznaky tohoto onemocnění nejsou specifické. Jsou podobné, jako u ostatních alimentárních parazitóz – chřadnutí a hubnutí. Prevencí je hlavně čistota krmiv a prostředí chovu. Léčebně lze použít mebendazol, febendazol, tiabendazol apod.

Porracaecum

Nematodé tohoto rodu (nejčastěji P. ensicaudatum, méně často P. crassum)parazitují  v žaludku a střevech astrildovitých. Příznaky onemocnění jsou pouze obecné, jako u jiných alimentárních parazitóz – nechutenství, hubnutí, průjem. Prevencí je i zde čistota krmiv a prostředí. Léčebně lze použít mebendazol, tiabendazol apod.

Tasemnice (cestoda)

Tasemnice jsou u amadin Gouldové vyjímečné. Příznaky jsou podobné, jako u všech střevních parazitóz.
Objevuje se nechutenství, hubnutí, občas průjem. U větší invaze občas dochází i k nervovým poruchám (křeče, ataxie), působením toxických látek ze zplodin výměny látkové tasemnic. Léčebně lze použít paraziquonel (Droncit), nitroscanat (Lopatol), niclosamid piperazinu (Taenifugin).

Ostatní střevní parazité (nematoda)

Do této skupiny zařazuji v této publikaci roup(Enterobiasis), škrkavky(Ascaridia) a vlasovce (Capillaria). Střevní parazité těchto tří skupin se u amadin Gouldové neobjevují příliš často. Důvodem může být také nižší sledovanost tohoto problému, než-li je třeba u papoušků. Nicméně se ale zdá, že i objektivně je promořenost chovů těmito střevními parazity nižší, než-li u jiných skupin ptáků chovaných v zajetí. Zdrojem invaze je jednak znečištěné krmivo a dále pak pitná voda a obsahy krmítek, kontaminované trusem napadených jedinců. Dalším zdrojem  může být neošetřený písek, lesní hrabanka apod. Na rozdíl od tasemnic, kde je třeba k průniku invaze mezihostitel, u těchto střevních parazitů je možný přímý průnik invaze přes alimentární ústrojí. Příznaky nejsou specifické. Ptáci pozvolna chřadnou, ztrácejí aktivitu, dostavuje se nechutenství, hubnutí a mohou se vyskytnout i průjmy. Léčebně lze použít řadu preparátů – ivermectin (Ivomec), mebendazol, piperazin(Helmerazin), albendazol, levamisol(Bioverm, Concurat) apod.

Před použitím některého preparátu proti střevním parazitům je potřebné druh a dávkování konzultovat s veterinárním lékařem specialistou. Prevence je podobná, jako u jiných parazitů. Dodržování čistoty prostředí a krmiv. Přísné karanténování nově získaných jedinců a navrátilců z  výstav. I u střevních parazitů platí, že nejlepší léčbou je prevence.

Filárie

Původcem onemocnění jsou larvy (mikrofilárie) vlasovců (Filarioidea). Larvy žijí v oběhovém nebo mízním systému ptáků. Příznaky onemocnění nejsou specifické. Objevuje se dušnost, obtížné dýchání, apatie a malátnost. Ani laboratorní vyšetření krve vždy nemusí spolehlivě určit přítomnost parazitů v organismu. Prevence v pravém slovy smyslu zde neexistuje. Pouze při nákupu ptáků je možné provést preventivní přeléčení. Použít lze  několik účinných látek. Lze aplikovat mebendazol, diethylkarbamazin nebo ivermectin (Ivomec), který aplikujeme podobně jako u léčby invazní tracheobronchitidy, tedy s. c. (pod kůži) nebo perorálně(v pitné vodě).

Publikování nebo další šíření obsahu je bez písemného souhlasu AG klubu zakázáno.