Amadina Gouldové

Chloebia gouldiae (Gould, 1844)

  • Synonyma : amadina nádherná, amada nádherná, amada Gouldové,
  • Anglický název: Gouldian Finch 
  • Německý název: Gouldamadine

Velikost :

  • délka 125-140 mm                                                         
  • křídlo 60-69 mm
  • ocas  60-75  mm
  • hmotnost 14 – 15, 5 g

Zbarvení :

Existují tři typy ptáků, kteří se liší pouze vybarvením hlavy – červenohlavý, černohlavý a žlutohlavý (oranžovohlavý).

Samec

má hlavu červenou, ohraničenou černým a modrým páskem. Brada je černá. Záda a křídla zelená. Kostřec modrý.Vrchní ocasní pera černá, prostřední jsou prodloužená. Prsa jsou fialová. Spodina žlutá, okolí rekta je bílé. Zobák světlý s barevnou špičkou. Červená je u červenohlavých a černohlavých, žlutá u žlutohlavých (viz. závěr). Popis samce odpovídá i žlutohlavé barevné varietě, kde maska není červená, ale oranžově žlutá. U černohlavé variety chybí černý pásek, který ohraničuje masku. Je to logické, protože sama maska je černá.

Samice

je zbarvena podobně, ale všechny barvy jsou mdlé, nevýrazné a světlejší. U červenohlavých samic bývá v masce rozšířena černá  nebo červenočerná barva. Není to vždy pravidlem a i dnes existují v Evropě kmeny samic, kde je maska čistě červená. Zobák samic které jsou připraveny k hnízdění zčerná - jeho špička (ani to nemusí být pravidlem).

Mláďata

jsou zbarvena svrchu šedozeleně, spodina je hnědavě šedá. Zobák je černý, spodní polovina je u kořene masové barvy. Prsa mají mírně tmavší odstín. Boky mají lehký žlutý nádech. Mladí ptáci amadin Gouldové přepeřují dosti dlouho.Většina mláďat přepeří ve stáří 4-6 měsíců. Proto je dobré, při jejich odstavování od rodičů, mladým ptákům vytrhnout několik pírek na prsou. Tato jim celkem rychle dorostou a chovatel zná mnohem dříve poměr pohlaví u svých odchovů.

Jak již bylo uvedeno v přírodě se tento druh vyskytuje ve třech uvedených barevných variantách. Není zcela jednoznačné, zda se jedná o barevné varianty nebo poddruhy. Ale se vší pravděpodobností jde pouze o barevné aberace. Ještě na počátku 20. století byly tyto tři barevné varianty považovány za samostatné druhy. Později se o červeno a černohlavé variantě uvažovalo jako o subspeciích a o žlutohlavé formě, jako o jedincích, se ztrátou schopnosti tvorby červeného barviva. Tento názor, ač byl několikrát zpochybňován se i dnes zdá být správným.

 

[widgetkit id=2]

Publikování nebo další šíření obsahu je bez písemného souhlasu AG klubu zakázáno.