Systematické zařazení amadiny Gouldové

Amadina Gouldové patří mezi astrildovité ptáky (Estrildidae) a spolu s nimi do řádu pěvců (Passeriformes). To je celkem jasné. Dále ale systematické zařazení tak zcela jasné není. A to jak do vyšších systematických jednotek, protože podle modernějších modelů se ruší třída ptáků (Aves) a ti vytváří , společně s dinosaury, jednu zoologickou třídu – Dinosauria. To ale pouze na okraj, jaksi pro zpestření. Složitější a pro chovatele také zajímavější, je metoda řazení amadiny Gouldové do nižších systematických jednotek, než-li je čeleď, tedy do rodů (genus).

Tuto amadinu pro Evropu objevil a popsal anglický ornitolog a cestovatel John Gould. Ten ji pojmenoval Amadina gouldiae – tedy amadina paní Gouldové, jako vyjádření díků své manželce, která jej na jeho cestách doprovázela (1838 – 1841). Vědecky zařazena byla AG Reichenbachem v roce 1862 a to do rodu Poephila (pásovník). Později byla AG dlouhou dobu řazena do rodu Erythrura (amada) a to především pro podobnost papilární kresby mláďat (modré signální papily). Ještě později pro ni systematikové vytvořili samostatný podrod Chloebia, v rámci uvedeného rodu Erythrura. Dnes je nejčastěji vedena v monotypickém rodu Chloebia – amadina. Je to tak asi správnější, protože s vlastními amadami (Erythrura) ji, krom papilární kresby nespojuje prakticky nic. Její biologie a etologie je značně odlišná od amad. O tom se ostatně chovatelé stále přesvědčují. Především její nároky na vlhkost jasně ukazují rozdílné ekosystémy, které obývá amadina Gouldové a většina druhů amad. Podobně, jako biotopem se amadina Gouldové odlišuje od vlastních amad (Erythrura) také typem přijímané potravy. Větší část krmné dávky tvoří vyzrálá semena trav a bylin (alespoň po větší část roční biologické periody) a pouze v kratším období (hnízdění) v KD mírně dominují nedozrálá semena a její nezanedbatelnou složkou se stává také hmyz – literatura udává především termity.

Další, z pohledu systematického zásadnější, odlišností od amad je způsob pití, kdy amadiny Gouldové pijí sáním, podobně jako např.holubi. Tento způsob pití můžeme sledovat i u některých jiných druhů astrildovitých, především z centrální Austrálie (amadina diamantová, zebřička pestrá apod.). Zde se pravděpodobně jedná o adaptaci na prostředí, která má již dědičný charakter. Pro praktického chovatele není až tak důležité rozdílné systematické řazení amadin Gouldové a amad, ani drobné rozdíly v jejich morfologii, biologii a etologii. Snad s jednou vyjímkou a tou je typ biotopu – životního prostředí. Vycházíme-li z celkem logické úvahy, že blízce příbuzné druhy mají podobné nároky na chov a tím i chovatele (chovné zařízení, mikroklima, krmení apod.), pak je amadina Gouldové amadám (Erythrura) vzdálená příbuzensky poměrně výrazně. Vzhledem k tomu, že tato příručka je určena především pro chovatele, je její odlišení od amad krok správným směrem. podle novějších výzkumů má rod Chloebia blízko k rodu Aegintha (astrild rudobrvý), i když ani zde se nejedná o úzkou příbuzenskou vazbu. Y čistě chovatelského pohledu je vytvoření samostatného rodu Chloebia dobrým řešením. Hlavně začínajícím chovatelům ukazuje, že nároky na chov AG jsou odlišné od nároků amad (Erythrura), ke kterým byla starší literaturou řazena. Velmi zajímavou by byla studie DNA právě ve vztahu k rodům Erythrura – Chloebia – Aegintha eventuelně ještě Heteromunia – Lonchura. Jedná se ale o velmi nákladnou metodu, takže její realizace se nejeví příliš optimisticky.

Ještě zajímavější je rovina názvoslovná, tedy její vývoj v českém názvosloví. Původní české názvosloví od Dr.Karáska používalo klasické pojmenování – amadina |Gouldové. Tento název byl pak užíván až do roku 1977, kdy bylo vytvořeno (lépe řečeno publikováno) nové české vědecké názvosloví. Na tom se podílel i pan Rudolf Vít. Zde bylo zvoleno pojmenování amada nádherná. Celý název byl poplatný své době a odpovídal tehdejším poznatkům (amada), ale i požadavkům (nádherná). Autor byl později několikrát celkem nevybíravě napaden nespokojenou částí chovatelské veřejnosti za tento název. Jako většinou v Čechách se jednalo o pláč na špatném hrobě. Podle požadavků tehdejšího režimu byly zrušeny věnovací názvy – tedy pojmenování po osobnostech, objevitelích, přírodovědcích apod. Tento požadavek musel být respektován, aby mohlo být názvosloví uznáno jako celek, který mimochodem velmi výrazně předešel svou dobu a při troše soudnosti mohl být, jen s malými úpravami akceptován i po „revoluci“. Jednou z těchto úprav by bylo navrácení původního názvu - amadina Gouldové. Amadina proto, že to odpovídá posledním poznatkům a Gouldové proto, že už není nutné zakazovat věnovací názvy.

Publikování nebo další šíření obsahu je bez písemného souhlasu AG klubu zakázáno.