Zhodnocení 6. klubové výstavy

Jako každý rok jsem si ponechal dva týdny na zhodnocení klubové výstavy. V letošním roce jsem ale ani nemusel. Myslím si, že se jednalo o zatím nejlepší klubovou výstavu.

Byl vystaven historicky nejvyšší počet ptáků – 200. Navíc i při tomto počtu ptáků (o 46 více nežli loni) nedošlo k žádnému významnějšímu poklesu bodového průměru. To je asi nejvíce potěšující fakt. Průměrná bodová hodnota se v podstatě nezměnila 87,75 letos, 87,95 v loňském roce. Vše počítáno bez ptáků posouzených jako NU. Pohybujeme se stále v průměrném hodnocení VD. To je, myslím, po šesti letech existence AG Klubu, slušný výsledek. Tento fakt jsem takto necítil jenom já, ale i řada členů Klubu. Obzvláště hodnocení p. Wallnera mě, jako jednoho z představitelů Klubu, potěšilo: „Loni super, letos super, super“. Ujistil jsem se, že nejde o frázi vyjadřující společenskou slušnost, ale myslel to doopravdy. Podobně se vyjádřil také p. Helm.

Výsledky jsem celkem podrobně rozepsal do tabulky, podobné, jako v loňském roce. I když se jedná pouze o nudné statistické údaje, někoho by toto srovnání mohlo zajímat.

Tolik tedy k soutěži a kvalitě jednotlivých ptáků a názoru posuzovatelů. Nicméně výstava má, mimo této – soutěžní, i jiné stránky. Jednou z nich je také prezentace navenek. Respektive způsob, jakým výstava působí na veřejnost. V tomto případě na veřejnost laickou. I zde musím napsat, že jsem byl potěšen. Výstavu navštívila malá reprezentace nymburských zahrádkářů, jinak majitelů areálu Moštárna. Byli velmi mile překvapeni, jak tato výstava vypadá. Částečně i důsledkem tohoto jejich názoru, je nabídka na možnou spolupráci i mimo již obvyklé termíny, v podstatě na kdykoli. Tak se jim výstava líbila. I když šlo opravdu o laický pohled, i ten je relevantní – zase jiným směrem.

Další stránkou pak je technické zajištění výstavy. To máme , alespoň myslím, na slušné úrovni. A zase jsem byl potěšen, když mě „posuzovatelský matador“ Petr Podpěra odchytil s tím, že takhle nasvětlené stolíky posuzovatelů neviděl ani na světovém šampionátu. I to vytváří celkový obraz o práci Klubu.

Pochopitelně, že na výstavě bylo několik drobností či detailů, které bude třeba napravit. A to především v rovině organizační. Asi největším problémem bylo složení výsledku posuzování, včetně některých nedostatků v katalogu. Tyto chyby jdou za mnou. Důvodem byla absence každoroční „liberecké brigády“. Vznikla situace, kdy nikdo nebyl k ruce posuzovatelům a nezbývalo, nežli tuto práci přehodit na „výpočetní středisko“. To pak, v důsledku této nutné improvizace, nestíhalo další úkoly. To se v příštím roce změní. Dopředu bude jasně dáno, kdo bude k ruce posuzovatelům. Druhým „zádrhelem“, který také při příští výstavě odstraníme, je výběr klecného. To se bude vybírat hned, při příjmu ptáků. Ono těch detailů je ještě několik, uvedené mi přišly jako nejviditelnější.

Na závěr tohoto krátkého zhodnocení si dovolím poděkovat všem, kteří se na výstavě a její přípravě podíleli. Jako prvního bych chtěl vyzdvihnout Milana Justela – „naší stálici nymburských výstav“. Bez něj si už asi fungování výstavy a hlavně přípravy, likvidace a úklidu, nedovedeme představit. Výpočetní středisko – Jirka a Martin Chocholoušovi, bylo při této akci vytížena na sto a nějaké to procento navíc. Přesto zvládali vše v klidu a velmi dobře. Uvedené nedostatky v detailech jdou mimo ně. Velké poděkování patří Karlovi Kotyzovi, za vynikající občerstvení. Na tom bychom asi pro příští ročník výstavy nic neměnili. Také brigáda která výstavu stavěla a především skládala kartony si zaslouží poděkování. Takže díky J. Piskorovi, kterému patří ještě jeden za posouzení kolekcí, dále pak Jirkovi Dvořákovi, Vláďovi Jarošovi, Martinovi s Jirkou, Vojtovi Limpouchovi s Romanem Veselkou, Rosťovi a také „junior brigádě“ – Vojtovi s Terezkou. Pokud jsem snad na někoho zapomněl, tak se omlouvám.

Úplně na konec, bych rád popřál všem členům AG Klubu, aby se jim podařila chovná sezóna 2018/19 a také, aby příští výstava byla minimálně tak úspěšná, jako ta letošní.

Michal Vít